S nadhledem. Vila na Barbořině po dvaadvaceti letech

Hana Lesáková 

Některým připomíná sfingu, jiným funkcionalistické vily bohatých továrníků. Trůní na vrchu Barbořina nad Kroměříží a je všechno, jen ne obyčejná. Kroměřížská vila byla pro svého tehdy třicetiletého architekta Svatopluka Sládečka jednou z prvních realizací.

Kroměříž, Zlín, Brno

Do Kroměříže přijíždíme v průtrži mračen, na dálnici si stěrače ani na chvilku neodpočinou. Než ale najdeme místo k parkování, vyčasí se. Půlhodinku do smluvené schůzky využijeme k rychlé návštěvě Podzámecké zahrady. Obhlížíme budovy provozního a skladovacího zázemí od studia DRNH (2012), kolem se producírují pávi. Měří si nás celkem nevzrušeně, své barevné vějíře protentokrát nechají složené.

Naše úderná jednotka (šéfredaktor, redaktorka a fotograf) vyrazila na prohlídku vily na Barbořině shodou okolností téhož dne, kdy se ráno nahrával rozhovor s jejím autorem Svatoplukem Sládečkem (viz také ERA21 #04/2023). Sládeček je i mezi architekty tak trochu samorostem, silně ovlivněným prostředím svého rodného Zlína. Ať jej však považujeme za architekta zlínského, nebo později brněnského, svou působností málokdy přesáhl hranice regionu. Dnes bývá Sládečkovo jméno nejčastěji spojováno s pojmem figurkativní architektura,¹ jímž označoval svůj specifický, až téměř sochařský přístup k architektuře výrazných tvarů neboli figur, které pak lákají k roztomilým přezdívkám typu Pulec, Sysel nebo právě Sfinga.

 Vítáme se s majiteli u branky a skrz pečlivě zastřiženou předzahrádku kráčíme k domu. Nevím hned čím, ale připadá mi povědomě „brněnský“. Snad tou odvážně vykonzolovanou markýzou nad hlavním vstupem. Brzy se o pozornost hlásí i další výrazné znaky: zaoblené rohy hlavní hmoty a rohová okna ve tvaru čtvrtkruhu, na bocích potom neotřelé kompozice ploch a okenních otvorů.

Že mi Sládečkova vila svou atmosférou připomíná jedno z předních evropských center funkcionalismu, dává smysl. K jeho odkazu se totiž otevřeně hlásí. Další a konkrétnější příklady této inspirace v dobové recenzi pro tento časopis vyjmenovává Rostislav Švácha.² Zmiňuje aerodynamické tvarování i odkazy k nautické estetice zaoceánských parníků, na nichž první modernisté obdivovali inženýrskou důmyslnost a úspornost. Interiéry pak dává do souvislosti s Müllerovou vilou v Praze a vilou Tugendhat. Což je chytrý tah – s přirovnáváním čehokoli k této perle naší moderní architektury jako recenzent málokdy urazíte. Ovšem architekt Sládeček se tímto inspiračním zdrojem nijak netajil. Investory kroměřížské vily sem vzal na prohlídku.

Byť tedy dnes druhou onyxovou stěnu nepotkáme, také uvnitř vily na Barbořině střídá bílou sterilitu vnějšku decentní paleta barev doplněná texturami světlého dřeva a leštěného mramoru. Na první dojem se tvrdých ploch zdá být příliš, majitelé jsou však spokojeni.

Nespokojenost by se možná dala čekat kvůli potřebě opětovného řešení některých technických zádrhelů. Každý dům vyžaduje čas od času opravy. A tak letos došlo třeba na protékající hydroizolaci střešní terasy. Po dokončení domu se dodělávaly venkovní žaluzie, nezahrnuté v původním projektu. Zaoblená okna se mění už podruhé. Architekt měl podle svých slov původně problém vůbec sehnat firmu, která by dokázala zakřivená dvojskla vyrobit. Nakonec sehnal, ale po pár letech se musela měnit kvůli zamlžování. Letos se budou pro změnu kvůli zatékání instalovat celá nová okna – s trojsklem. Po takovém výčtu se nemohu ubránit pochybnostem. Nepřineslo nakonec to odvážné gesto víc škody než užitku? Když se mi ale z hlavního obytného prostoru otevře panoramatický výhled na siluetu Hostýnských vrchů a pod nimi stříšky a vížky Kroměříže, vybaví se mi Sládečkova slova z ranního rozhovoru, že architektura má působit hlavně radost. A to se povedlo.

Dům a jeho člověk

Žádný dům nelze skutečně pochopit bez setkání s jeho majiteli. Co si pro sebe přáli postavit, jak se do prostoru léty užívání otiskli a jak v něm dnes žijí – to vše spolu souvisí a jedno bez druhého dává jen malý smysl.

Obyvateli vily na Barbořině jsou dnes manželé důchodového věku, všechny tři děti mají dávno z domu (byť dcery bydlí nedaleko a vnučka Justýna se dokonce na návštěvu redaktorů přišla osobně podívat). Oba hovoří tichými hlasy, rozvážně. Uvolněně se usmívají. Interiér vyzdobili květinami a drobnými dekoracemi, ale střídmě, takže nepřebíjejí promyšlenou estetiku autorského vestavného nábytku. Když procházíme domem, všímáme si, že je takřka bez poskvrnky. Zdá se neuvěřitelné, že se tu už přes dvacet let bydlí.

Sfinga, nebo páv?

Po dešti zavládne na zahradě vlahé letní odpoledne. Procházíme se po nacucaném trávníčku kolem vily a já se pořád nějak nemohu s tím přirovnáním k egyptské sfinze ztotožnit. Nádech majestátní sebejistoty jí ovšem upřít nelze. Fotografovi zapózuje ochotně, běloskvoucí na pozadí upravené zahrady, ale předvádět se je už pod její úroveň. Naší návštěvou zůstává nakonec nevzrušena, jako ten páv v zámecké zahradě.

1 S výstavou Figurkativní architektura pro začátečníky v letech 2004–2005 putoval po galeriích ve Zlíně, Brně či Praze; za zhlédnutí stojí i záznam jeho výstupu na historicky první PechaKucha Night v Praze v únoru 2007.

2 Viz ERA21 #06/2002, s. 15.

__________________________________________

místo stavby: Strážná, Kroměříž; autor:  Svatopluk Sládeček / New Work (Brno); spolupráce: Hana Maršíková, Pavel Míček; investor: soukromá osoba; projekt: 1999; realizace: 2002; plocha pozemku: 2 360 m²; zastavěná plocha: 340 m²; podlažní plocha: 472 m².