Uchváceni digitalizací

Vít Podráský

Když sleduji aktuální dění kolem tzv. digitalizace stavebního řízení (DSŘ), nepřestávám žasnout nad tím, jaký všespásný status tato agenda postupně získala a jaká velkolepá očekávání jsou do ní vkládána. Z digitalizace se stala jakási mantra či mýtus, ke kterému se mnozí upínají, aniž by ovšem vnímali reálie. Alarmující je pak i přístup novinářů, kdy až na vzácné výjimky nenacházím v četných komentářích k tématu kýženou polemiku, naopak registruji jen jeho další démonizaci.

Fakt, že se pak na takové agendě dokáže zcela odvařit i příslušný ministr a potažmo vlastně i premiér jeho neobratným odvoláním, pak už potvrzuje jen ty nejhorší obavy. A také to, že o podstatě problematiky stavebního řízení, tedy o jeho celkovém charakteru a veškerých nezbytných souvislostech, zřejmě panuje velmi mlhavá představa nejen mezi širokou veřejností a novináři, ale i na nejvyšších místech, od nichž přitom očekáváme řešení současné tristní situace.

Nalijme si proto čistého vína – elektronické podání dokumentace, možnost sledování aktuálního stavu řízení nebo vzájemné zkoordinování databázových systémů, se kterými úředníci dennodenně pracují (což jsou věci, které se mj. skrývají za pojmem DSŘ), jsou jistě užitečná zlepšení, která by měla být zavedena (ostatně v jiných oblastech už obdobné agendy fungují řadu let), ale rozhodně nemohou výrazně pohnout s délkou stavebního řízení. To je střelba úplně mimo terč. 

Podstatné je si uvědomit, co to vlastně stavební řízení je a jak probíhá – že jde především o kontrolu vzájemného souladu značného množství velmi různorodých informací, které jsou legislativou vymezeny jako relevantní ve vztahu ke konkrétnímu posuzovanému záměru. V drtivé většině případů tedy jde o zcela individualizovaný proces, jehož složitost také odpovídá vysoké míře urbanizace ČR a který nelze nijak zautomatizovat ani zdigitalizovat. Tudíž ho vždycky bude administrovat člověk.

 Samotná digitalizace mu pak (tedy v případě jejího úspěšného provedení) bude pomocníkem, který řadu dílčích věcí zjednoduší a hlavně zpřehlední. Její zásadní úskalí ale spočívá v její komplexnosti – mj. v nutnosti propojení veškerých systémů potřebných k činnosti referentů, které na to však nyní nejsou připraveny jak formálně (softwarově), tak často ani obsahově (je v tom zkrátka binec). Což jsou nedostatky, se kterými si nyní papír na rozdíl od striktního světa nul a jedniček umí nějak poradit.

Aby se DSŘ mohla opravdu rozběhnout, je třeba propojovat již opravené/funkční systémy. To však představuje několik malých revolucí, protože třeba jen katastr vykazuje statisíce chyb. Připočteme-li snahy různých vykuků profitovat ze zakázek souvisejících s DSŘ nebo její červencový start de facto „odzadu“ a bez jakéhokoli testování, pak Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR) připravilo koktejl, který nemohl vyústit v nic jiného než v to, čeho jsme byli svědky a před čímž také mnozí varovali.

Daleko více než digitalizace do délky řízení promlouvají (a nadále promlouvat budou) jiné dva aspekty – co všechno požadujeme vypořádat (tj. nastavení legislativy) a počet lidí, kteří jsou pak nuceni tuto agendu vyřídit. V přístupu k oběma těmto problematikám dlouhodobě selháváme – legislativa je s každým zásahem (a to včetně nového stavebního řízení) čím dál nepřehlednější změtí a trvalý podstav na stavebních úřadech je paradoxní chronickou nemocí jinak přebujelé státní správy.

Z marného pokusu o DSŘ, současného nastavení úřadů (které nepochybně dál pofrčí ve stejném gardu) či nejnovějšího postupu avizovaného vládou je pak zřejmé, že cíl se opět vzdálil. A to výrazně! Tři roky má trvat „oprava systému“ a další asi dva až tři roky se bude nový systém zajíždět. Tolik času totiž zabere, než úředník ve své praxi potká dostatečné penzum modelových případů. Takže půjde-li to dobře, v roce 2030 bude „hotovo“, ale zároveň budeme hrozně překvapeni, že k zásadnímu zrychlení nedošlo... To jsou dost děsivé vyhlídky! A zdaleka nejen z hlediska ekonomiky. Už je to totiž fakt otrava, a navíc zbytečná! Proto apeluji na politiky, aby v nejbližší době předvedli poněkud aktivnější přístup než jen pouhé vyhlížení nového data spuštění digitalizace. Jestli jim jde skutečně o prosperitu země, jak tak rádi tvrdí, mohou se vedle další úpravy legislativy pustit i do trochu jistějšího kroku, který zrychlení umožní – výrazného personálního posílení stavebních úřadů dostatečně kvalifikovanými lidmi.

V případě legislativy totiž asi nelze očekávat zázraky – uvědomme si, že jsme to my všichni, kdo tu chce mít na všechno papír. A to se za tu dobu jen těžko výrazně změní. A jestliže tu třicet let vytváříme robustní systém, do něhož stále přidáváme další stanoviska a vyjádření, ale lidi víceméně žádné, pak se nelze divit tomu, že se jednoho dne zadře. Musíme se konečně smířit s tím, že je nutné jej také administrovat adekvátním způsobem. A to opravdu neudělá žádná aplikace, AI ani jiná vymoženost.

Jistě, obzvláště za současného stavu veřejných financí se schodky v řádu stamiliard i v návaznosti na proces DSŘ, který je prezentován jako krok zcela opačným (a v zásadě správným) směrem, je žinantní orodovat za navýšení počtu státních zaměstnanců. Ale troufám si tvrdit, že by pro něj nemalá část veřejnosti (a nejen ta, která má zrovna něco podáno na úřadě) našla pochopení. Protože co těch příštích pět až šest let jinak chceme dělat? To pojedeme jako doteď?

 Nepojedeme! V posledním roce jsem byl jakožto člověk, který se do kontaktu se stavebním řízením dostává často, konfrontován na úřadech napříč celou ČR s názorem, že po neslavném extempore s digitalizací se naopak celý proces ještě více zpomalí. Proč? Protože řada schopných lidí před důchodem, kteří úřady doteď drželi v chodu a byli na nich zaměstnáni třicet let, odchází pryč, protože tohle už zkrátka nemají zapotřebí.

Žádní noví úředníci pochopitelně nepřijdou – kde by se vzali? Takže ti, co zůstanou, teď budou mít ještě více práce. Obzvláště pokud nějakého dobrodince při tvorbě nového zákona napadlo, že si mohou sami mj. obstarávat i vyjádření dotčených orgánů. Odhlédnu-li od faktu, že tato činnost jim pak zabere další čas, jde o chucpe už jen proto, že postup v případě jejich vzájemného nesouladu už jaksi nikdo nedomyslel. Tolik na téma, jak si umíme v případě nouze pomoci legislativou...

Stát tedy potřebuje kvalifikované lidi. A to v nemalém počtu, což je něco, co dlouhodobě vůbec neumí řešit. A teď to bude ještě těžší, protože jaká je dnes atraktivita tohoto povolání? Tabulkový plat, který se odvíjí od doby, po kterou už pro stát pracuji? Práce mezi stohy papírů, které jen přibývají, což se další řadu let nezmění? Či prostředí, kde se klíčové pracovní nástroje dodávají v řádu jednotek dnů před jejich ostrým spuštěním? Na tohle se státu asi většina rozumných lidí vykašle.

Samozřejmě to má ale řešení: referentům stavebních úřadů je třeba (minimálně dočasně) přiznat statut strategických zaměstnanců a zvýšit jim platy, klidně i mimo tabulky. A pak sledovat, zda to bude dostatečná motivace pro získání potřebného počtu schopných lidí, kteří úřady v nejbližších letech rozhýbou. Také je třeba si uvědomit, že minimálně část z nich bude potřeba, ať už k digitalizaci dojde, či nikoli.

Vhodné by proto bylo také spolupracovat s vysokými školami tak, aby produkovaly absolventy, kteří na úřad nepůjdou pracovat jen proto, že třeba neobstáli v projekční činnosti, ale díky tomu, že půjde o logické vyústění jejich studia. To už ale samozřejmě nepůjde tak rychle. Stejně tak by stát měl postupovat i v případě IT specialistů a některých dalších profesí, které v současnosti nemá čím přitáhnout, ale přitom bez nich zoufale klopýtá. A většinou jich ani nepotřebuje desetitisíce.

Jen na to někdo musí mít odvahu. Což bude zase problém, protože odvážných politiků tu máme asi tak stejně jako novinářů, kteří jsou schopni orientovat se v problematice stavebního řízení. To je zkrátka současné Česko ve své nejryzejší podobě. Podivujeme-li se nad přetrvávající celospolečenskou frustrací, kterou kdysi Václav Havel nazval „blbou náladou“, nebo aktuálně rostoucími preferencemi různých pofiderních stran, pak přesně toto jsou věci, které k tomuto směřování přispívají...