Převyprávěné loubí. Obytný blok Nové Lauby v Ostravě

Richard Sidej, Martin Tycar, Juraj Matula / znamení čtyř – architekti

Kompaktní struktura obytného bloku Nové Lauby v Ostravě přirozeně rehabilituje historický uliční systém a paměť místa, kde do šedesátých let 20. století stávaly měšťanské domy s typickým loubím. Členění hmot vychází z kontextu a měřítka okolní zástavby. Řešení parteru, výšek říms nebo systém okenního rastru v náznaku evokují členění bloku na jednotlivé domy, zároveň však stavba zachovává jednotný charakter kompaktního celku. Funkčně se ovšem jedná o soubor pěti samostatných komunikačních jader. Obchodní parter v ulici Velké využívá segment oblouku jako odkaz k historii místa, ustupuje zde a rozšiřuje ulici v pěší zónu jasně navazující na stávající loubí Staré radnice. Uvnitř městského bloku najdeme klidný vnitřní dvůr.

Blok, jak má být

Dalibor Halátek

Městský blok jako zadání je výzva, jež se před architekty neotvírá často. V centrální části Ostravy je to však úkol, který se dekádu co dekádu opakuje. Ostrava je totiž jediným městem, které o své bloky přichází a opakovaně je pak znovu staví. Podobné úkoly zástavby větší či menší proluky ale musí vzít v úvahu nejedno vedení města v celé České republice. Poválečné asanace, destrukce rozhodnutím místních národních výborů a podobné situace jsou tak řešeny nejen v Ostravě. Z pohledu památkáře vzpomenu jihlavský Prior, opavskou Slezanku nebo periodicky se opakující otázku dostavby Staroměstské radnice v Praze. V této souvislosti je dostavba ostravských Laubů spíše jen regionální drobností, nicméně právě realizovaná novostavba do české diskuze vnáší nové možnosti a inovativní řešení.

Blok domů vedle staré městské radnice byl zbourán v průběhu postupných asanací po roce 1955. Ve své době si získal obdobnou proslulost jako dnešní ulice Stodolní, ale v povědomí obyvatel se na jeho někdejší legendárnost udrželo jen pramálo vzpomínek. Naštěstí celému projektu Nových Laubů předcházel velmi dlouhý a důkladný archeologický průzkum, který našel své naplnění ve skvělé výstavě Ostravského muzea, již lze pod názvem Lauby – světla a stíny Ostravy navštívit až do letošního 28. září. Výstava přináší ohromné množství informací o tom, proč se vlastně podobné průzkumy dělají, jaké nálezy se díky nim získávají a jak posouvají poznání o historii místa kupředu. Díky Laubům má Ostrava nových informací o své historii požehnaně. Ostatně šlo o domy, které v minulosti pro město hrály významnou roli už od 13. století, a to až do své destrukce ve druhé polovině 20. století. Domy, které byly ve svých jádrech těmi nejstaršími v Ostravě, se pro svou špatnou pověst i kvůli úředně rozhodnutému špatnému stavu v šedesátých letech zbouraly – přes protesty památkové péče, bez náležité dokumentace i bez prostého zaměření.

Uvolněná plocha v sousedství hlavního ostravského náměstí a Ostravského muzea následně po desetiletí plnila funkci parkoviště. Teprve před časem přišlo rozhodnutí soukromých developerů a města ji zastavět. Šťastnou ruku měli s výběrem architektonické kanceláře znamení čtyř – architekti. Architekti zpracovali pečlivou studii širšího okolí včetně regulačního plánu pro obnovu celé plochy, jež tvořila v minulosti takřka dva bloky zástavby v pravoúhlém renesančním rastru centra. Nakonec podle jejich návrhu vyrostla budova na jednom bloku kopírujícím původní zástavbu vymezenou ulicemi Velkou, Pivovarskou, Muzejní a Dlouhou. Zbytek plochy na druhé straně ulice Dlouhé ještě na výstavbu čeká, nicméně se na její podobě dále intenzivně pracuje.

Nové Lauby

Nový domovní blok naštěstí rezignuje na možnou líbivou podobu historických kulis a přiznává ve své strohosti svou jednolitost. Zřejmě na základě podobných vjemů, jaké měli dříve architekti Nové Karoliny, objektu Organica, nástavby historického domu Ostravica či aktuálně vznikající rezidence Václav, vyhodnotili i autoři z ateliéru znamení čtyř – architekti, že moderní vzhled ostravského bloku spočívá v oblém nároží. Objekt tak koncipovali s oblými rohy, se stranami vnějších fasád vždy rozdělenými na tři segmenty se sníženou prostřední částí. Dle mého názoru se správně rozhodli realizovat obchodní parter jen v ulici Velké, přičemž zde fasáda ustupuje o šířku historických laubů tak, aby vznikl lépe využitelný předprostor. Ten je vydlážděn velkoformátovou žulovou dlažbou a vymezen velkorysými kamennými bloky. Jednotlivé vstupy půlkruhového nebo obdélného tvaru vytvářejí prostor jakéhosi zádveří. Dvěma z nich lze projít i nahlédnout do vnitřního dvora.

Vnitroblok je skutečně povedeným intimním prostorem s oběžnými balkony různé hloubky po takřka celém obvodu. Dnes tiché, až meditativní prostředí bude zajímavé sledovat při větším životě v domě – v průběhu zabydlování jednotlivých bytů.

Celý blok stojí na základech několikapatrového parkoviště s elegantními oválnými sloupy a s výjimečně kvalitně zpracovanými betonovými plochami stěn i stropů. Výjimečný je i počet parkovacích míst, kdy na 83 bytových jednotek připadá 173 stání. Tyto počty vycházejí především z požadavku města, aby parkování nesloužilo jen pro samotné rezidenty.

Na střechách bloku vzniklo několik teras využitelných pro horní byty. Hodny obdivu jsou velkorysé společné prostory se schodišti u jednotlivých vchodů. Jejich počet se podařilo eliminovat na pět; umístěny jsou logicky v každém ze samostatných segmentů s různými standardy bytů. Schodišťové haly – protože jinak jim ani říkat nelze – jsou plné světla, jež proniká u většiny z nich z obou stran do hloubky stavby. Bílé lamely zábradlí dělají z celku jednotlivých schodišťových prostor samostatné architektonické dílo. Byty jsou vybaveny materiály vyššího standardu, dveře s dýhou jsou v dnešní produkci spíše výjimkou, stejně jako ušlechtilé dřevěné podlahy. Vnitřní interiéry a atrium jsou duší i srdcem domu a objektu sluší.

Nejvíce z domu je však vidět fasáda a u té je nutné se zastavit samostatně. Logické rozdělení na trojici domů u všech stran bloku působí vlastně nudně, na druhou stranu se v obvodu stavby schová i rozměrný vjezd do podzemních garáží. V detailu je rozdělení uličních fasád trochu násilné, především v místech, kde jednotlivé fasádní plochy končí na hraně okenních otvorů – byť odpovídají architektonickému členění vnitrobloku. Obdobně působí i parter v ulici Velké s naznačenými náběhy laubů, které v parteru nečlení nic a jsou stejné v celé délce bloku. Velkou pochvalu u tohoto náznaku podloubí ale zaslouží zvládnuté štukatérské detaily, patrné především v nárožních partiích. Na fasády jsou užity tradiční materiály s různě strukturovanými omítkami, takže jednotlivé plochy nejsou rozděleny jen barevně, ale i strukturálně. Náznaky vysokých soklů však vytvářejí shluky hran na jednotlivých stycích ploch. Zde můžeme kritický tón zcela opustit a naopak vychválit práci s okenními a dveřními výplněmi s výjimečně subtilními profily, zčásti zapuštěnými rámy, krycím nátěrem apod.

Nové Lauby jsou především urbanisticky skvěle zvládnutým domovním blokem, usazeným na uliční čáře přesně tam, kde má. V průhledu z Masarykova náměstí je dům nenápadný, nekonkuruje okolním akcentovaným historickým nárožím, komunikuje s nimi a zároveň svou klidnou fasádou dotváří městskou atmosféru. Dům je platným doplňkem městského centra, nesnaží se z něj vyčnívat ani šokovat, chce být jeho součástí. I s drobnými nedostatky v detailech je následováníhodným počinem. A to nejen z hlediska architektury, ale i z pohledu spolupráce municipality s developerem, kterému se podařilo využít daný pozemek jen do té míry, která nepoškozuje svou výškou či vzhledem okolní historickou zástavbu. Svým vnitřním řešením bude dům navíc poskytovat jistě příjemné bydlení.

Dalibor Halátek (*1980, Ostrava) je specialista na restaurování památek na ÚOP Národního památkového ústavu v Ostravě. V roce 2007 spoluzaložil spolek Za Opavu, který se snaží propagovat kvalitní současnou architekturu v regionu, a to např. prostřednictvím organizace architektonické Ceny J. M. Olbricha. Působil jako náměstek primátora Opavy, kde je v současné době členem zastupitelstva

Mezi dědictvím a developerskou realitou

Monika Jasioková

Po dekádách prázdna a nejasných vizí se mezi Masarykovým náměstím a Černou loukou konečně něco stalo. Ostrava doplnila jednu z nejcennějších městských proluk v historickém centru. Nové Lauby navíc tvoří vstupní bránu do nově vznikajícího rozvojového pásu, který pokračuje přes Žofinku až do průmyslové oblasti Dolních Vítkovic. Místo mělo dříve jedinečné kouzlo – pulzoval zde měšťanský život v kulisách podloubí, hospod a šantánů. To vše bylo ale necitlivě zničeno poválečnými demolicemi. Projekt, který zde vznikl, tak nenese jen estetickou odpovědnost, ale i morální tíhu: jak se vypořádat s takto citlivou vrstvou městské paměti?

Nový bytový blok je složen z pěti vzájemně propojených domů a přináší s sebou 83 bytů, 2 ateliéry, trefně umístěnou restauraci na nároží a další pronajímatelné prostory v parteru, orientovaném stejně jako v minulosti do ulice Velké. Důležitým aspektem projektu jsou podzemní garáže se 173 parkovacími místy ve třech podlažích.

Stavba, která pomáhá uzdravit urbanistické srdce města, zároveň ukazuje, jak těžké je skloubit dobrou architekturu, historický kontext a logiku současné investiční výstavby. Architektonicky působí Nové Lauby kultivovaně. Dělení objemu do osmi domovních částí reflektuje tradiční strukturu městské parcely a dává fasádám jistý rytmus. Klasicky komponované členění, decentní barevnost, měřítko přizpůsobené okolí – vše vypadá tak, jak by mělo. Po delším pozorování se však nabízí úvaha, zda právě v této „korektnosti“ nespočívá i slabina. Místo výrazu přichází ústup. Úvaha, že v blízkosti radnice je možná lepší nedominovat a ponechat dům v tzv. „druhém plánu“, má v diskuzi jistě své místo, ale nechybí tu přece jen něco? A pokud ne bohatší členění fasád, pak alespoň výraznější materiálová různorodost nebo kvalitní detaily? Není právě tato strohá jednoduchost tím, co se s okolní strukturou míjí? Fasády působí ve výsledku genericky – jako kompromis mezi historismem a developerskou racionalitou tlačenou ekonomickými cíli – nikoli však neschopností architekta.

Nejvýraznější architektonický motiv – lunetová římsa odkazující na zaniklé podloubí – je sice elegantním prvkem, ale zůstává gestem bez funkce. Rozšíření ulice a zachování souměrnosti s protilehlou stranou je pochopitelné, ale nezasloužilo by si toto místo hlubší odkaz na minulost než jeho „vyčištění“? Skutečné lauby nabízely přechodový prostor, mikroklima, spontánní městský život. Ty dnešní jsou pouze náznakem. Technické limity? Těžko. Spíš volba.

Nároží není ignorováno. Dům pracuje se zaobleným rohem a elegantním ukončením lunetové římsy, chybí mu však výraznější vertikální akcent nebo dominantní gesto, které by zvýraznilo jeho roli v městské struktuře.

Vnitroblok působí jinak než na prvotních vizualizacích. Vytratila se bohatá zeleň, materialita a celková atmosféra. Architektonický jazyk vnitřních fasád se také výrazně liší od těch uličních a v kombinaci s bílými neutrálními chodbami evokuje spíše typickou kancelářskou budovu, která neodkazuje na hlubokou historii místa. Dispozice bytů, které se pohybují od 1+kk po 4+kk, jsou dobře zvládnuté. Ocenit lze také střešní terasy, užitečný standard dnešního bydlení a prvek, který rozšiřuje městský život do výšky.

Zásadní vrstvou celého projektu je způsob jeho vzniku. Nové Lauby jsou výsledkem spolupráce města se soukromým investorem (BBB Nové Lauby, s. r. o.) formou PPP projektu. Na papíře to zní jako ideální scénář. Jenže v realitě se tento model ukazuje jako zkouška politické vůle a schopnosti města stát si za vlastní vizí. Původní plán počítal s obecními nájemními byty a veřejným parkováním v plném rozsahu. Kritická změna nastala ve chvíli, kdy město samo redukovalo podíl těchto bytů na dvě sekce, tedy 32 bytových jednotek umístěných v nejméně lukrativní části objektu. Zbytek byl přenechán k volné dispozici soukromému investorovi. Součástí dohody byla i pevně stanovená cena městských bytů ve výši 92 300 Kč/m², odvozená z předpokládaných tržních cen v době dokončení projektu.¹ Ironií osudu tak město nakonec zaplatilo za své byty více, než kolik činily reálné ceny tržně nabízených jednotek v atraktivnějších částech objektu. Tři pětiny původních obecních bytů byly zčásti také v průběhu přeprojektovány na vyšší standard, čímž Ostravané přišli o další jednotky dostupného bydlení. A slíbené parkování pro veřejnost? To nakonec ve velké míře ustoupilo potřebám privátního sektoru. Zbylá parkovací místa byla rozhodnutím města nabídnuta k dlouhodobému pronájmu externím uživatelům. A můžeme jen doufat, že město postupem času neprodá i svou část bytového fondu.

To vše vytváří dojem určité schizofrenie. Projekt, který měl být symbolem návratu městského života a dostupného bydlení, je ve výsledku hybridem. Formálně slušný, technicky zvládnutý, ale bez identity. Chybí mu odvaha, výpověď, gesto. Chybí silná vize ze strany zadavatele, která by umožnila architektům projekt skutečně rozvinout.

Nelze přitom opomenout, že architekti se v průběhu celého projektu pohybovali v úzkém koridoru možností – mezi tlakem městského zadání, proměnlivými požadavky investora a rozpočtovými limity. Že se podařilo stavbu dovést do finální podoby, která přes všechny kompromisy drží tvar, proporce i kultivovanost, je samo o sobě výkon, který si zaslouží velký respekt. V kontextu Ostravy jde stále o nadprůměrnou realizaci, kterou je nutné ocenit. Ale přesto by si tato parcela zasloužila víc. Mohla být manifestem toho, jak má vypadat město 21. století. Místo toho jsou Nové Lauby připomínkou toho, jak těžké je v dnešní době neustoupit rozpočtům, normám, excelovým tabulkám i omezené akceschopnosti samosprávy.

Pokud má Ostrava znovu najít své centrum, nebude stačit jen stavět nové domy. Bude potřeba budovat i nové ambice, které zde zůstaly nedořečeny. Nové Lauby jsou dobrým začátkem, ale právě proto se z nich musíme poučit.

¹ Dostupné z: https://www.msstavby.cz/nove-lauby-7-06-01-2025/, vyhledáno 14. 5. 2025.

Monika Jasioková (*1990, Havířov) je česká architektka působící v norském Bergenu. Absolvovala bakalářské studium na Fakultě umění a architektury TU v Liberci a magisterské studium na Škole architektury AVU v Praze. V rámci studia strávila stáž na Bergenské škole architektury (BAS) a během let získala zkušenosti v českých i zahraničních architektonických kancelářích. Od roku 2017 působila v kanceláři HLM Arkitektur, v roce 2025 založila vlastní ateliér SKALAVIND. www.skalavind.no

___________________________

místo stavby: Muzejní, Velká, Dlouhá, Pivovarská; Moravská Ostrava; účel stavby: obytný blok; autorský tým: Richard Sidej, Martin Tycar, Juraj Matula / znamení čtyř – architekti (Praha); spolupráce: Kristýna Kirschner, Lukáš Mejstřík, Daniil Solovev, Tomáš Hanus, Miloš Munzar, Ladislava Čížková, Lukáš Rehberger; investor: BBB Nové Lauby, s. r. o.; projekt: 2016–2021; realizace: 2021–2024; zastavěná plocha: 2 664 m²; užitná plocha bytů celkem: 5 457 m²; celková plocha teras: 586 m²; obestavěný prostor: 56 334 m³; počet bytových jednotek: 83; počet parkovacích stání: 173; foto: Matěj Hošek (1–2, 4, 6–8, 10, 12), Miloš Šálek (3, 5, 11)

Studio znamení čtyř – architekti založili v roce 1999 architekti Richard Sidej (*1972), Juraj Matula (*1971) a Martin Tycar (*1972). Zabývají se projekty rozmanitých měřítek a typologií. Mezi významné projekty patří zejména dostavba Kampusu Albertov – nová vědecko-výzkumná centra Univerzity Karlovy v Praze (soutěž 2015–2016, aktuálně ve výstavbě), obytný soubor Na Panském v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi (2009), rekonstrukce a dostavba synagogy v Praze-Smíchově (2004) a také několik rodinných domů, vil nebo horských chat. www.znamenictyr.cz

___________________________

Poznámka autorů stavby: Projekt Nové Lauby je sám o sobě výzvou stavění bytového domu velkého rozsahu v historickém kontextu centra města – zde historické radnice a hlavního náměstí. Nemenší výzvu ale pro architekta představoval také samotný projektový, realizační a investiční proces, jelikož zadavatelem zde nebyl standardní privátní developer, ale obec. I přes nelehké podmínky a omezení z toho plynoucí jsou Nové Lauby nepochybně výjimečným průkopníkem obecní bytové výstavby v ČR a je nutno na ně takto nahlížet. Věříme, že budoucnost přinese více bytových staveb realizovaných veřejným investorem, snad i s přispěním tohoto příkladu.