Radost z prostoru

Filip Landa

Celé se to mělo odehrát až za tři roky. Rok 2028 by pro České Budějovice znamenal nejen titul Evropského hlavního města kultury (EHMK), ale i výročí třiceti let od nástupu Michala Škody na pozici kurátora Galerie současného umění a architektury v tamějším Domě umění. Završení těchto tří dekád mohlo do Budějovic přinést výstavy světového formátu v nově zrekonstruovaných a variabilních prostorách, které by pulzovaly kulturním a společenským životem. A na poli současného umění a architektury se mohlo jednat o hlavní tahák EHMK. Jenže vinou současné politické garnitury na budějovické radnici nic z toho nebude.

Odložená anebo zřejmě definitivně stornovaná rekonstrukce městského domu na náměstí Přemysla Otakara II. zapříčinila odchod dlouholetého kurátora, který galerii pozvedl na světovou úroveň. A přestože byla nedávno představena nová kurátorka Kristýna Hájková, budoucnost galerie zůstává nejasná.
Recenzi na poslední výstavu pod kurátorskou taktovkou Michala Škody tak musíme rozšířit o ohlédnutí za jeho celkovým působením v Českých Budějovicích. Myšlenka nesoustředit se pouze na výtvarné umění, ale přinést do Domu umění i architektonická témata byla implicitně přítomna už od Škodova nástupu. Projevovala se v postupném narůstání nároků na samotné médium expozice, pojaté často jako intervence do prostor galerie, výjimečně i do prostoru náměstí (asi nejvíce v tomto kontextu rezonovala instalace Vnímání od architekta Jana Šépky).

Fenomenologie a nereferenční architektura

Architektura dnes čelí zásadní otázce: Jak tvořit smysluplné prostředí v dnešním polyvalentním a decentralizovaném světě, který je přesycen významy, symboly a obrazy? Odpověď můžeme najít v ústředním tématu kurátorské koncepce Michala Škody, které on sám definuje jako „člověk a prostor“. Svůj program si Škoda kdysi formuloval jako snahu o hledání prázdna v nepřehledném množství věcí a informací. Přestože si tento cíl vytyčil pro svou vlastní tvorbu, beze zbytku platí i pro jeho důslednou výstavní dramaturgii.
Zaměříme-li se na výběr vystavujících architektů a na způsob, jakým bylo jejich dílo v Domě umění vystaveno, mohli bychom až na výjimky vypozorovat dvě základní linie. Na jedné straně jde o silný fenomenologický aspekt, vycházející z filozofického zkoumání tělesného a smyslového prožívání prostoru. Fenomenologický přístup se prolínal téměř všemi výstavami v Domě umění zcela přirozeně a jakoby mimochodem, jako integrální součást intuitivního, přesto pevného a striktního dramaturgického vedení kurátora. Na druhé straně můžeme k teoretickému rozklíčování vztahu k architektuře promítnutého do Škodovy kurátorské koncepce využít pojem tzv. nereferenční architektury, jak jej formuluje švýcarský architekt Valerio Olgiati.¹ Obě linie se pak setkávají v jednom bodě: hledají autentickou přítomnost architektury, která není závislá na historických, kulturních nebo ideologických odkazech. Předmětem zájmu je vždy architektura jako svébytná disciplína, jako radost z prožívání prostoru. V době, kdy se tradiční narativy rozpadají a globalizovaná estetika unifikuje vizuální svět, hledá Olgiati cestu, jak tvořit architekturu jako uzavřený systém, v němž forma působí silou své přítomnosti – bez odkazu na cokoli mimo sebe.
Na rozdíl od dnes populárních pokusů o multidisciplinární, transdisciplinární či participativní přístup zůstává v Olgiatiho pojetí architektura především koncepcí, konstrukcí a stavbou; zabývá se scénografií a pohybem v prostoru. Architektura jako taková především vyvolává základní fyzický a smyslový zážitek, který předchází intelektuální interpretaci. A žádná jiná disciplína tuto schopnost nemá. Obšírněji o výše zmíněných tématech píšu v připravované dvojjazyčné knize Dům umění České Budějovice 2014–2025, která vyjde v prosinci a veřejnosti by měla být představena začátkem nového roku.

Dům v domě
Do konce listopadu je pak v Domě umění k vidění poslední výstava nazvaná příznačně Dům v domě. Jejím ústředním tématem je nepřekvapivě také tvorba prostoru. Architekti ze studia Malý Chmel výrazně překonfigurovali galerijní dispozici tím, že do ní vsadili šest nových místností různých tvarů a vytvořili tak pro návštěvníka zcela nečekaný prostorový zážitek. Vložený dům mění způsob pohybu, vidění i vnímání světla a detailů a nabízí klid pro soustředění. Každá ze šesti buněk obsahuje jeden velký model – klíčový prostředek, skrze nějž ateliér představuje vybrané projekty různých měřítek: dva prostorově unikátní rodinné domy, dvě školské budovy, městský nájemní dům Čtyři Dvory a v neposlední řadě také rekonstrukci Domu umění. Vítězný návrh jeho transformace na Centrum současného umění a architektury vzešel v roce 2021 z mezinárodní soutěže a studio Malý Chmel na něm spolupracovalo s berlínskou kanceláří AFF Architekten. Projekt má dnes stavební povolení i prováděcí dokumentaci, město ale rekonstrukci odsunulo na neurčito a o budoucnosti projektu mlží.
Ačkoli se autoři výstavy Dům v domě logicky nemohli vyhnout jakési „kulisovitosti“ sádrokartonových stěn, samotná expozice je precizně dotažená do nejmenšího detailu včetně nových vstupních dveří do galerijního prostoru nebo nových zářivek pořízených na míru celému záměru.

Dům umění
Michal Škoda coby kurátor českobudějovického Domu umění končí a není jisté, zda na jeho práci dokáže vůbec někdo navázat. V letech 1998–2025, kdy zde působil, se v galerii konalo celkem 234 výstav, z toho 42 architektonických. Názory na jednotlivé výstavní počiny se samozřejmě liší: tu a tam by se jim dala vytknout nižší srozumitelnost, přehlcenost podněty, elitářství nebo kolísavá jazyková kvalita doprovodných textů. Co se však Škodovu kurátorskému vedení nedá upřít, je fakt, že v Domě umění byla téměř vždy k vidění architektura jako svébytná autorská disciplína. Svobodná, autentická a autonomní. A to jsou čím dál vzácnější, jinde v Česku nevídané hodnoty, za kterými stálo návštěvníkům za to přijíždět do Budějovic z blízka i z dáli.

1  Valerio Olgiati – Markus Breitschmid: Non-Referential Architecture. Park Books, Curych, 2021.

Malý Chmel – Dům v domě. 26. září – 30. listopadu 2025, Dům umění České Budějovice, kurátor: Michal Škoda. www.dumumenicb.cz