Ježek a věž. Horácká multifunkční aréna v Jihlavě

Ondřej Chybík, Michal Krištof / CHYBIK + KRISTOF

Horácká multifunkční aréna v Jihlavě se skládá ze čtyř objektů – dva jsou původní a dva nové, propojené podzemním tunelem. Architektura arény staví na myšlence živé městské struktury – nikoli uzavřené haly, ale otevřené a přirozené součásti města. Vznikl tak propojený kampus, který rozšiřuje veřejný prostor, otevírá přízemí veřejnosti a podporuje prostupnost mezi ulicí Tolstého s Vysokou školou polytechnickou, Smetanovými sady a okolními ulicemi. Tím vytváří otevřený komplex, který historické centrum doplňuje a rozšiřuje, aniž by s ním soupeřil. Silueta stavby využívá geometrie ostrých trojúhelníků – vrcholy fasádních segmentů vizuálně odkazují na gotické vertikály historického centra i symbol červeného ježka ze znaku města. Na střeše haly se nachází venkovní běžecká dráha, která obohacuje hlavní sportovní funkci budovy a láká návštěvníky k výhledům na okolní město.

Městotvorný kampus

Rozhovor s Ondřejem Chybíkem

Jak se výsledná realizace liší od soutěžního návrhu? Jakými nejzásadnějšími změnami projekt prošel a proč?

Soutěžní návrh byl od začátku formulován jako součást města, nikoli jako izolovaná sportovní infrastruktura. Odvážné rozhodnutí ponechat arénu na hraně historického centra, začlenit ji do městské struktury a navázat na sportovní tradici místa jsme plně sdíleli a dále rozvíjeli. Město na našem návrhu neoslovil jen samotný objem haly, ale především jeho schopnost začlenit se do okolí – při návrhu jsme vzali do hry přilehlý park Smetanovy sady, ulici před univerzitní budovou i důležité městské nároží. Stejně zásadní bylo posílení bezpečného pěšího pohybu a rozšíření veřejných prostor.

Pohledově nejvýraznější změnou je červená fasáda evokující ježka ve znaku Jihlavy nebo korunu. Máme za to, že veřejná sportovní stavba se může stát novodobým symbolem města, takže je její expresivita namístě. Největší změny však probíhaly na úrovni programu a technologie. Společně s městem jsme zpřesňovali představu o multifunkčnosti – aréna dnes zdaleka nefunguje jen jako hokejový stadion, ale jako plnohodnotná kulturní a sportovní platforma. To si vyžádalo úpravy dispozic, kapacit a technologického zázemí, stejně jako hledání ekonomicky racionálních konstrukčních řešení. Výsledkem není kompromis, ale koncentrace – projekt se zjednodušil, zefektivnil a vytvořil důmyslně vrstvený městský kampus, který není solitérem, ale organickou součástí města.

Jak se podařilo takto komplexní projekt zkoordinovat? Co bylo při projektování nejsložitější?

Pro naše studio to byla první realizace této typologie, což znamenalo intenzivní proces učení a naslouchání řadě specialistů. Zásadní roli hrála spolupráce všech zúčastněných – města, stavební fi rmy i dodavatelů. Ochota přijmout inovativní řešení, například prefabrikované tribuny z probarveného betonu, byla klíčová. Koordinace tedy nebyla jen technickým managementem, ale především sdílením ambice vytvořit výjimečnou stavbu, která bude mít dlouhodobý pozitivní přínos pro město a kterou jeho komunita přijme.

Udělali byste po zkušenosti s realizací v návrhu něco jinak?

Základní rozhodnutí – ponechat arénu v centru a pracovat s ní jako s městotvorným kampusem – se ukazuje jako správné a následováníhodné řešení pro další obdobné projekty. Pokud má mít podobná stavba legitimitu, nemůže být jen efektivním strojem na sportovní produkci. Musí se stát součástí každodennosti. V tomto smyslu se aréna opravdu stává nejen funkční městskou strukturou, ale oblíbeným místem návštěvníků a hlavně místních. Je ale otevřená teprve krátce, takže její přínos stále vyhodnocujeme. Na tuto otázku proto budeme moci s větší jistotou odpovědět přibližně za rok.

Ateliér CHYBIK + KRISTOF založili v roce 2010 ještě během studií na Fakultě architektury VUT v Brně Ondřej Chybík (*1985, Brno) a Michal Krištof (*1986, Kláštor pod Znievom, SK). Ve své práci propojují architekturu, urbanismus, výzkum a vzdělávání jako nástroje pro kreativní transformaci měst. Podle návrhu CH+K bylo během posledních patnácti let realizováno více než dvacet projektů včetně čtyř rozsáhlých polyfunkčních urbanistických celků s 1 700 novými byty. Pracují na projektech pro velká evropská města včetně Londýna, Tirany, Vídně, Berlína a Prahy. Mezi významné realizace patří například vinařství Lahofer v Dobšicích (2020, viz ERA21 #05/2020), Enotéka znojemských vín ve Znojmě (2019, viz ERA21 #04/2020), bytový dům s lofty v Brně (2019, viz ERA21 #04/2019) nebo showroom Galerie nábytku v Brně (2016). V roce 2023 vydali ve spolupráci s vydavatelstvím FRAME svou první monografii Crafting Character. Studio získalo přes padesát prestižních ocenění a uznání. www.chybik-kristof.com

Víc než jen aréna

Vojtěch Tecl, Tereza Brussmannová

„Jako bychom nebyli v Jihlavě!“ napadne nás při pohledu na novou Horáckou multifunkční arénu, která vznikla teprve nedávno v hlavním městě Kraje Vysočina pod hlavičkou architektonického studia CHYBIK + KRISTOF. Spojení Jihlavy a CHYBIK + KRISTOF dává smysl. Je to něco jako Praha a BIG. Populární blockbusterová architektura, jež se snaží zaujmout českou společnost, která je vůči architektuře mnohdy lhostejná.

Ondřej Chybík a Michal Krištof nikdy nešli tradiční českou cestou. Když slyšíme jejich jména, nepředstavíme si hned realizace, ale spíše propracované PR a černé obleky. Až poté si vybavíme architekturu, která však také sází na image a snadnou zapamatovatelnost. Dům pokrytý židlemi, obří červené kolo na Mendláku nebo vinařství jako vystřižené z architektonických portálů Dezeen či Archdaily. Ve Šváchově definici české přísnosti bychom je hledali jen stěží. A to je dobře. Je potřeba zejména v tuzemsku ukázat, že neexistuje pouze jedna pravdivá (a někdy trochu upocená) česká architektura.

Jihlava je město se složitou historií a velikým potenciálem. Vnitřní Sudety. Jako by se tu lidé stále učili, jak ve městě žít a jak ho mít rádi. Zároveň, jak říká zdejší památkář Jiří Neubert, je to město nostalgie. Horácká aréna je možná sice stavbou, kterou vygenerovala nostalgie (hokejový klub Dukla Jihlava zažil největší slávu před více než čtyřmi dekádami, dnes nehraje ani extraligu), ale má potenciál naučit Jihlavany trávit čas v centru města.

Jihlavě se zde podařilo zvolit přístup, který je pro budoucnost města naprosto zásadní – v centru, které trpí nedostatkem kvalitního obsahu a soudobé architektury, postavit arénu na základě architektonické soutěže. A už v soutěži zvolili architekti z kanceláře CHYBIK + KRISTOF oproti ostatním návrhům přístup nejvíce městský.

Věž + aréna

Více menších objemů umí víc než jeden velký. Umožňují přirozenou prostupnost územím, nové a nečekané průhledy, prostorovou dynamiku při pohybu mezi objekty. Městotvorná věž v nároží o sobě dává vědět v panoramatu města. Atributy, které od kvalitní městské struktury očekáváme.

Osazení arény do konfigurace terénu představuje jednu z největších kvalit díla. Vidíme na led, aniž bychom si museli zaplatit vstup. Aréna se tak stává plnohodnotnou součástí veřejného prostoru. Máme pocit, že v práci studia CHYBIK + KRISTOF je veřejný prostor dlouhodobě zásadním tématem. Zde se opravdu stává hráčem číslo jedna. Úroveň parku totiž přímo navazuje na kolem dokola průchozí platformu mezi dvěma patry tribun, na níž se nachází nejen skvělý bezbariérový výhled na ledovou plochu, ale také velkorysé zázemí s občerstvením a výhledy do okolí.

I přes módní syrovost a odhalenost interiéru působí vnitřek arény vřele. Je paradoxní, že interiér z plastu a betonu může mít atmosféru srovnatelnou s divadlem. Snad je to barevností betonu? Nebo závratí při pohledu z výše položených lóží bez zábradlí? Nejsme sice obvyklými uživateli skyboxu, oceňujeme však jeho vykonzolování, tedy maximální napojenost na hrací plochu. V pražské O2 areně jsou skyboxy v porovnání s Horáckou arénou opravdu jen pro byznys: cítíme se v nich sice jako páni světa, ale vůbec nevidíme, co se děje dole.

Jádrem haly je bezpochyby ledová plocha. To, co oproti soutěžnímu návrhu doznalo nejzásadnější změny, je souhra jádra s okolní slupkou arény. V soutěži byla totiž vnější vrstva pouhým offsetem ledové plochy. Architektura vnitřku se zásadně propisovala do svého exteriéru. Gottfried Semper by nejspíš řekl, že stavba byla nahá nebo oblečená jako Bianca Censori. V rámci realizace již začal tým CHYBIK + KRISTOF pracovat s vnější vrstvou více jako se samostatným elementem. Tím se geometrie exteriéru odlišila od vnitřku stavby, což generuje nejen větší prostorovou bohatost „loubí“ (od velkorysých převýšených prostorů až po nejnižší možnou světlou výšku nad vstupy), ale také svébytný výraz fasády. Architekti arénu oblékli. Zvolený outfit však vzbuzuje rozpaky. Lehká plechová obálka je civilní a sympatická. Jde přece „jen“ o hokejovou arénu. To, že má outfit vybočovat, je jednoznačné a pochopitelné. Nejsme si však jisti, zda jde o hokejový dres, nebo šaty na Met Gala. Máme pocit, jako bychom koukali na skvělou show oblíbeného interpreta s kvalitní scénografií, jen moc nechápeme, co si vzal na sebe, když jsou ostatní v kapele oblečeni fakt dobře (věž).

Zdá se, že právě oddělení arény a věže umožnilo vyniknout aréně v její ryzí podobě, tak aby zde nebylo nic navíc, tzn. rychle se dostat na zápas, užít si atmosféru a ještě mezi horní a dolní tribunou stihnout small talk se sousedem. Stejně jako aréně pomohla k jednoduchosti věž, věži pomáhá k jednoduchosti aréna. Věž je oproti rafinované a prostorově bohaté oválné stavbě jednoduchým objektem jak v řezu, tak v půdorysu. Z lávky mezi oběma objekty ještě více vyniká skoro až italská piazzetta, kterou svírají spolu s budovou vysoké školy.

Nabízí se přirovnání ke Stavovskému divadlu. Je totiž fascinující, jak je malé, přitom velkorysé a geniálně zakomponované do struktury města. Není na něm nic navíc, tvoří obálku pro kvalitní obsah. Tak na nás působí i nová Horácká aréna. Je skvělé, že sedadla jsou úplně „narvaná“ na mantinely. I to zřejmě přispívá k již zmiňované vřelosti. Nová aréna od Davida Chipperfielda v Miláně přesně tohle nemá a už jenom při televizních přenosech ze zimní olympiády nás tím znervózňovala. Architekti ze studia CHYBIK + KRISTOF navrhli arénu jako stroj. Když je potřeba intimní atmosféra, polovina tribun zmizí, přičemž se zachová akustika plného stadionu. V pátek večer filharmonie, v sobotu odpoledne finále extraligy.

Vnímáme, že Horácká aréna má veliký potenciál. Zachránit jihlavský hokej, ukázat Jihlavanům, jak používat a mít rádi veřejný prostor, radním a zastupitelům pak připomenout, že architektonické soutěže generují kvalitu. A ateliéru CHYBIK + KRISTOF možná sloupnout nálepku PR architektů. Dáváme 9 z 10.

Architekt Vojtěch Tecl (*1991, Havlíčkův Brod) a sochařka Tereza Brussmannová (*1993, Jihlava) žijí a pracují na Vysočině. Vedou vzdělávací kurz Studio JAM v rámci Jihlavského architektonického manuálu. V roce 2020 založili spolu s Adamem Šustkem architektonickou kancelář Paranormal Office. www.paranormaloffice.eu

___________________________

místo stavby: Masarykovo náměstí 97/1, Jihlava; účel stavby: multifunkční aréna; autoři: Ondřej Chybík, Michal Krištof / CHYBIK + KRISTOF (Brno); spolupráce: Jiří Richter, Tomáš Wojtek, Luděk Šimoník, Kryštof Foltýn, Urszula Sędziak, Martin Holý, Irena Vojtová, Martyna Bobinska, Denisa Annová, Laura Emilija Druktenyte, Ondrej Mičuda; krajinářské řešení: Václav Babka, Tomáš Babka; investor: město Jihlava; soutěž: 2019; projekt: 2021; realizace: 2023–2025; plocha pozemku: 7 650 m²; zastavěná plocha: 6 120 m²; užitná plocha: 5 256 m²; obestavěný prostor: 1 646 500 m³; náklady: 2,2 mld. Kč; foto: Fabrice Fouillet (1–5, 9, 11, 12a, 13–14), Pavel Barták (8, 12b), Skyworker (10)