3D skenování, konstrukce a řemeslo. Jak vznikal interiér navržený pro proměnlivé využití

Na pomezí architektury, digitální přípravy a truhlářské výroby vznikalo nové komunitní centrum výrobní firmy podle návrhu studia Klikarch. Jeho následnou realizaci zajistilo Dřevodílo.

Interiér o ploše přibližně 400 m² slouží jako společné zázemí pro více než dvě stovky zaměstnanců. Prostor kombinuje jídelnu, pracovní místa, zasedací část i neformální místa pro setkávání. Architektonický koncept stojí na otevřené dispozici bez pevných koridorů a na variabilitě, která umožňuje prostor přizpůsobovat různým způsobům využití.

„Nenavrhujeme chodby. Navrhujeme fluidní prostory. Ano, je to sice určitá komunikační trasa, ale zároveň chceme, aby byla součástí pobytového prostoru,“ dodává architekta Žofia Baltazár z architektonického studia Klikarch. 

Pro realizační tým Dřevodíla to ale znamenalo především sérii atypických konstrukčních řešení, která vyžadovala přesnou digitální přípravu, individuální výrobu i koordinaci přímo na stavbě.

3D skenování místo klasického zaměřování

Jedním z technicky nejsložitějších prvků realizace se stal zavěšený ocelový rastr o rozměrech téměř 10 × 7 metrů. Konstrukce nese transparentní PVC lamely a textilní závěsy a umožňuje průběžně měnit charakter jednotlivých částí interiéru.

Její osazení však komplikovala stávající nosná konstrukce objektu. Rastr bylo nutné přesně přizpůsobit sloupům i ostatním stavebním prvkům a připravit jej tak, aby jednotlivé díly bylo možné bezchybně sestavit přímo na místě.

„U stropního rastru jsme pracovali s 3D skenem prostoru, následně jsme data spojili do jednoho modelu a teprve na jeho základě připravili výrobu. Díky tomu do sebe všechny díly při montáži přesně zapadly,“ dodává vedoucí konstrukčního týmu a projekce Dřevodíla Kristýna Wolfová.

Zaměření umožnilo zachytit prostor z několika stanovišť a následně jednotlivá data spojit do jednoho přesného digitálního modelu. Bez tohoto postupu by bylo zaměření konstrukce výrazně složitější a riziko nepřesností při výrobě i montáži výrazně vyšší.

Konstrukční řešení pro velkoformátovou příčku

Neméně náročným prvkem byla velkoformátová posuvná příčka rozdělující jednotlivé provozní části interiéru. Vzhledem ke své hmotnosti nebylo možné systém kotvit do běžné sádrokartonové konstrukce.

Řešení proto vyžadovalo doplnění nosné ocelové traverzy do stropu a následně bylo možné příčku bezpečně osadit a zachovat její čistý architektonický výraz bez viditelných technických prvků.

Podobné konstrukční úpravy často zůstávají návštěvníkům skryté, přesto právě ony rozhodují o tom, zda bude navržený prvek dlouhodobě funkční.

Materiál, který vyžadoval ruční práci

Velkou část interiéru tvoří deskový materiál s hlubokou reliéfní strukturou, který architekti zvolili jako sjednocující prvek vestavěného nábytku, stolů i příček. Textura dodává interiéru haptickou kvalitu a pracuje se světlem i stínem, čímž podporuje charakter celého prostoru.

Výrazná struktura dekorativního povrchu ale neumožňovala standardní olepování hran na automatických linkách, proto bylo nutné řadu detailů ručně dokončovat. Výsledná kvalita tak vznikala kombinací digitálně řízené výroby a tradičního řemeslného opracování.

Některá řešení zůstávají skrytá

Jedním z nenápadných konstrukčních detailů je přístup do vestavěného mezipatra s kruhovým vstupem. Žebříková konstrukce je nesena ocelovými konzolami, které procházejí skrz obkladové prvky.

Součástí realizační přípravy proto bylo navrhnout způsob jejich skrytí tak, aby nosná konstrukce zůstala zcela integrovaná do výsledného architektonického řešení a nenarušovala čistotu interiéru.

Právě podobné detaily představují část práce, která bývá při dokončeném projektu prakticky neviditelná, přesto vyžaduje vysokou míru konstrukční koordinace.

Digitální práce Dřevodíla jako součást architektonické realizace

Projekt ukazuje, že současná výroba atypických interiérů nestojí pouze na kvalitním řemesle. Stejně důležitou roli dnes hraje digitální příprava výroby, přesné zaměřování, práce s 3D daty i koordinace jednotlivých profesí ještě před samotnou výrobou.

V případě komunitního centra podle návrhu studia Klikarch umožnil právě tento postup převést architektonický koncept do funkční reality bez kompromisů v detailech i kvalitě provedení. Digitální truhlářství se tak nestává pouze výrobním nástrojem, ale jednou z klíčových součástí procesu, který propojuje návrh, konstrukci a samotnou realizaci.

Více informací na: www.drevodilo.cz

Fotografie: Ing. arch. Jan Martínek