„Jsem ráda, že se mé projekty začínají stavět a já můžu být u toho,“ říká architektka Petra Ross

Ze severočeského Liberce přes Belgii a Holandsko do Londýna a pak zase zpět do belgických Antverp. Architektka Petra Ross díky svému vítězství v soutěži Kaplicky Internship absolvovala tříměsíční stáž ve světoznámém studiu Zaha Hadid Architects. Nejenže jí umožnila nahlédnout pod pokličku řady úspěšných světoznámých projektů, ale také ji inspirovala k vytvoření vlastní progresivní vize pro svého současného zaměstnavatele.

Proč jste zakotvila právě v Belgii?

Belgie je jednou ze zemí, kde jsem při studiu na TUL absolvovala studijní stáž se zaměřením na udržitelnou architekturu. Později jsem si nově nabyté zahraniční zkušenosti chtěla ještě rozšířit a hledala práci pro změnu v Holandsku. Jedna z firem, která mě zaujala, byla shodou okolností belgicko-holandská, což se nakonec ukázalo jako dobrá volba. Autorizace v Belgii je finančně méně zatěžující než v Holandsku, kde ateliéry často stážistům při nástupu několik měsíců nic neplatí.

Mluvím zde vlámsky, s kolegy z Bruselu či při mezinárodních projektech pak anglicky. Studovala jsem semestr v Německu, takže přechod z němčiny na holandštinu, respektive vlámštinu, nebyl velký problém.

Aktuálně pracujete na mnoha projektech. Který je pro vás osobně nejzajímavější, příp. co je největší profesní výzvou?

Jeden z mých oblíbených projektů jsou dva lifestylové hotely v Amsterdamu. S klienty jsme tehdy navštívili velký počet hotelů, abychom si ujasnili, jakým směrem jít, jakou chceme vytvořit značku a jak by do sebe vše mělo zapadat.

Největší pracovní výzvou pak je pro mě tvarování pohledu investorů na problematiku udržitelného stavění, vývoj společnosti a výběr těch správných cílů. Zároveň si snažím udržet holistický přístup, kdy nejde jen o výkon a zisk, ale i o lidský přístup k architektuře.

Jak se vám pracovalo u Zaha Hadid Architects (ZHA)? Slavná architektka bohužel zesnula pár měsíců před začátkem vaší stáže, jaká byla atmosféra a styl práce ve studiu?

Estetika, teorie architektury i osobnost, kterou Zaha tvořila, je ve studiu všudypřítomná a pro všechny zůstává velkou inspirací. Osobně jsem byla nadšená z toho, že jsem se dostala ke třem projektům odlišných měřítek, vyzkoušela si práci ve třech různých clusterech studia a díky intenzitě pracovního nasazení se za pouhé tři měsíce s ateliérem dokázala do hloubky sžít.

Jaká byla vaše očekávání před začátkem stáže a potvrdila se? Čím vás známé studio překvapilo?

Očekávala jsem, že poznám řadu výjimečných architektů, vysoké pracovní nasazení a adrenalin. A to se mi rozhodně splnilo. Co mě překvapilo, byla například velmi častá osobní přítomnost ředitele Patricka Schumachera v kanceláři a to, jak vývoj projektů pravidelně sledoval. Měla jsem dokonce tu čest osobně s ním a s týmem ZHA CODE prezentovat náš návrh rozkládacích židlí investorovi.

Co vám tato stáž dala?

Ačkoliv jsem se po stáži vrátila zpět k práci v Belgii, naprosto mi změnila profesní život. Fascinovala mě firemní kultura ZHA, ohromná motivace kolegů a velmi vysoká míra možností se přiučit od ostatních. Konaly se tam pravidelné interní semináře, prezentoval se interní výzkum a samozřejmě se pořádaly i networkingové akce jako třeba společné snídaně. Po návratu ze ZHA jsem proto v CONIX RDBM iniciovala založení interní architektonické laboratoře CO-lab, kde s řadou expertů z různých odvětví pracujeme na nové progresivní vizi firmy.  Kromě práce na metodologii organizujeme i workshopy a přednášky a zkoumáme témata jako circularity, biodiversity a human touch.

Jak jste zmínila, po stáži jste se vrátila zpět do Belgie. Jaký byl váš pocit, když vás ze ZHA následně oslovili s nabídkou plného pracovního poměru?

Dlouho jsem váhala, zejména kvůli motivovaným mladým kolegům. Atmosféra neustálé inovace a posouvání laťky mi chyběly. Na druhou stranu jsem v Belgii měla rozjeté projekty, které se dostávaly do fáze realizace a já chtěla být u toho. Tehdy jsem se o svém dilematu zmínila svému belgickému šéfovi. Začali jsme se bavit o společné vizi přístupu k architektuře, o mé kariéře i o tom, co všechno bychom spolu mohli iniciovat a změnit. Byla to pro mě nevyšlapaná cesta, vytvoření něčeho nového, s výzvou sice menšího rozpočtu a měřítka, ale velkou mírou volnosti a minimální hierarchií. 

Máte zkušenosti z práce v Čechách, Anglii, Belgii, Nizozemí. Jaké jsou rozdíly stylu práce v architektonických studiích napříč těmito zeměmi a kulturami?

Začala jsem v Česku v ateliéru se třemi lidmi, v ZHA to bylo 400 zaměstnanců a u CONIX RDBM je nás 80, což můj pohled může trochu zkreslovat. Měřítka projektů i generační rozdíl architektů byl ve všech studiích také značný.

V Česku nově příchozí student začal kreslit výkresy s pomocí vedoucího architekta a až poté se postupně propracoval ke kreativitě. ZHA to naopak bylo hlavně o kreativitě – skutečně každý mohl přijít s nápady a co se týče technických znalostí, ty byly perfektně doplněné úzkou spoluprací s externí firmou.

V Belgii a Holandsku je to zhruba na půli cesty. Mladí architekti mohou po autorizaci vcelku rychle dostat do rukou i vedení velkých projektů a vést multidisciplinární tým. Musí však myslet na všechny technické aspekty a pravidelně je konzultovat s příslušnými odborníky.

Kde hledáte inspiraci?

Z cest po světě, z kontextu stavby, nebo z konferencí jako je pražský reSITE či nizozemský MaterialDistrict, ale hlavně z mezioborové komunikace s týmem a dialogu s klienty. 

Jaké projekty vás nejvíc baví?

Už od univerzity jsem si vždy vybírala práci na stavbách většího měřítka, s přesahem do urbanismu a s mixem různých funkcí. Nejzajímavější mi přijde prozkoumávání konkrétní nové typologie, analýza při návštěvách referenčních staveb a následné sestavení vize a formy projektu společně s klientem, vedením města a širším týmem. Ráda vytvářím a komunikuji hlavní myšlenky projektu od samého počátku a starám se o to, aby se z vize stala realita.

Jak vypadá Váš běžný pracovní týden a kde nejčastěji pracujete?

To bývá hodně rozdílné. Záleží, v jaké fázi vývoje se mé projekty nacházejí a zda se třeba neblíží deadline nějaké soutěže. Jako vedoucí architekt projektu pracuji nejintenzivněji v samotném začátku při sestavení vize a formy projektu. Většinou mám tedy hlavní projekt, kterému se věnuji na sedmdesát procent, a ostatní již rozběhnuté projekty pravidelně dozoruji. 

Alespoň dva dny v týdnu pobývám v jedné z našich kanceláří společně s týmem, zbytek času jsem v terénu na jednáních, nebo pracuji z domova. Dříve jsem hodně času trávila ve vlaku na trase Antverpy – Rotterdam – Amsterdam, ale i díky covidu se nyní snažíme pracovat co nejvíce lokálně a mít schůzky online.

Se soutěží Kaplicky Internship jste v aktivním kontaktu dodnes – zasedáte v porotě, která vybírá nové vítěze, příští stážisty. Co vám tato zkušenost přináší?

Je nesmírně zajímavé vidět, kam se mladší generace se svými projekty i přístupem k architektuře ubírá. Navíc o tom můžeme diskutovat se zajímavými mezinárodními porotci. Moc doufám, že v září zasedneme naživo. Letos se zúčastní mimo jiné i zástupce londýnského ateliéru Amanda Levete Architects, kde příští vítěz absolvuje svou stáž.

Jaké jsou vaše profesní aspirace? Co byste si chtěla vyzkoušet a čeho byste chtěla v budoucnu dosáhnout?

Dělám přesně to, co jsem vždy chtěla dělat. Vyzkoušela jsem si obrovskou škálu projektů různých témat a měřítek, od návrhu vězení či muzea v Antverpách (CONIX RDBM) po masterplan přístavu v Talinnu či návrhy rozkládacích židlí (ZHA). Určitě by mě lákal i částečný návrat do akademického světa, například v podobě workshopů se studenty. Uvidíme, jaké příležitosti se v budoucnu objeví. Teď mám ale především dobrý pocit z toho, že se mé návrhy projektů začínají stavět a já můžu být u toho.

Petra Ross je absolventkou Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci. Po dokončení studií se vydala do Belgie, kde začala pracovat na architektonické autorizaci. Se svým návrhem veřejné knihovny v centru Londýna vyhrála v roce 2016 architektonickou soutěž Kaplicky Internship, díky které strávila tři měsíce na stáži ve světoznámém studiu Zaha Hadid Architects v Londýně. Poté se vrátila zpět do Belgie, kde pracuje dodnes ve studiu CONIX RDBM Architects. V rámci svého zaměstnání často pobývá i v Nizozemsku a realizace jejích projektů se chystá po celé Evropě.

Kaplicky Internship je architektonická́ soutěž pro studenty a čerstvé absolventy architektonických oborů z českých univerzit. Zúčastnit se mohou se svým diplomním projektem na volné téma. Vítěz soutěže získá možnost strávit tři měsíce na placené stáži v jednom z prestižních londýnských studií. Program je organizován nadací Bakala Foundation ve spolupráci s londýnským Design Museum a Nadačním fondem Kaplicky Centre. Přihlášky do nového ročníku jsou otevřené do 30. června 2021.

Více na: https://www.bakalafoundation.org/programy/kaplicky-internship

TZ nadace Bakala Foundation, www.bakalafoundation.org