Cena Rudolfa Eitelbergera 2025 zná vítěze 

V rámci Dne architektury, který připadl na 4. 10. 2025, spolek Za krásnou Olomouc vyhlásil laureáta letošní Ceny Rudolfa Eitelbergera. Je jím olomoucké studio PAB (Pavel a Jan Pospíšilovi) a jejich tělocvična v Drahotuších. Osm finalistů získalo diplom v podobě grafiky Zbyňka Baladrána, vítěz si odnesl tradiční trofej od sochaře Jaroslava Koléška. Publikum zaplnilo sál MUO Central.

„Devátý ročník přinesl kvalitativně vyrovnané a typologicky pestře zastoupené práce“, chválí si organizátorka a členka spolku Za krásnou Olomouc, Martina Mertová. „Vedle tradičně převažujících rekonstrukcí to byly konečně plnohodnotné novostavby, zastoupena byla soukromá i veřejná sféra i její průniky. Porota také ocenila aktivitu trvalejšího rázu.“ Devítičlenná porota v čele s předsedou Rostislavem Šváchou vybírala z 23 vytipovaných staveb.

Absolutním vítězem ceny, která mapuje architekturu v Olomouckém kraji, se tentokrát stala novostavba tělocvičny v Drahotuších od olomouckého ateliéru PAB Pavla a Jana Pospíšilových. Diplom si však převzala také ředitelka školy a starosta Hranic, pod něž Drahotuše správně spadají. Slova poroty, která letos jednoznačně označila vítěze, shrnul její člen, architekt Vít Janků: „Tělocvična je mimořádně zdařilá ukázka, jak lze citlivě a zároveň sebevědomě vložit výrazný objem do struktury hanácké vesnice. Vznikl nový vstupní a shromažďovací prostor pro školu i místní komunitu. Samotná tělocvična má silně edukativní efekt – pro žáky i dospělé uživatele funguje jako příklad kulturně citlivé a udržitelné architektury.“

V Olomouci již tradičně bodují rekonstrukce. Už potřetí v dějinách ceny se do finále dostal ateliér Sborwitz architekti (Michal Sborwitz – Marie Sborwitzová – Karel Prášil), tentokrát za rekonstrukci kina Central v budově Muzea umění Olomouc. Tam také proběhlo slavnostní vyhlášení. Předsedkyně pořádajícího spolku vysvětluje: „Každý ročník pro finální ceremoniál využíváme nový kulturní prostor, který Olomouc nabídne. V minulosti to bylo třeba Divadlo na cucky, Červený kostel Vědecké knihovny, rekonstruovaný sál Filozofické fakulty UP - máme radost, že město v tomto směru pořád roste.“

Žhavým olomouckým finalistou pak byla rekonstrukce horního patra pevnosti na Šibeníku pro Základní školu SVAT od ateliéru ječmen Lukáše a Evy Blažkových. Porota ocenila odvážný restart památky a její iniciační roli v rozvoji jejího okolí. Třetí olomoucký, trochu skrytý poklad se nachází ve dvoře domu č. 33 na Dolním náměstí. Kultivované a nápadité řešení dvorku s pavlačí ukazuje potenciál polosoukromých prostor historického jádra.

Z mimoolomouckých staveb post žhavých finalistů obsadila jednak nová knihovna v Mohelnici od ateliéru BAK / Burian – Křivinka architekti, jednak novostavba domu pro seniory ve Šternberku od ateliéru Masparti (Pavel Martinka a Ondřej Spusta). Z rodinných domů do finále postoupil projekt Szymona Rozwałky a Ady Rypl Žabčíkové pro Otaslavice. Čestné uznání za příkladnou aktivitu si odnesl spolek Isidora Korgera, který rukama restaurátorů-štukatérů Jana Tomíčka a René Fišery na Šumpersku tradičně a přitom invenčně obnovuje historické fasády.

Letošní porota pracovala ve složení Rostislav Švácha, František Chupík, Sabina Soušková, Jiří Šobr, Tomáš Pejpek, Martina Koukalová, Lukáš Ehl, Petra Coufal Skalická, Vít Janků.

Název ceny nese jméno významné osobnosti, olomouckého rodáka Rudolfa Eitelbergera (1817–1885), komentátora architektonického dění, zakladatele památkové péče v Rakousku-Uhersku, prvního profesora dějin umění na vídeňské univerzitě a zakladatele tamního Uměleckoprůmyslového muzea.

Spolek Za krásnou Olomouc a vyzvaná porota pracovali za finanční podpory Olomouckého kraje, Nadace české architektury, s mediální podporou serveru Pro památky a časopisu ERA21.

Předchozí článek se seznamem nominovaných staveb je ZDE.