Metoda BIM: smluvní ošetření práv duševního vlastnictví

„Nastavení kvalitní a vyvážené smluvní dokumentace před zahájením projektu využívajícího metodu BIM, ve které nebude chybět dostatečné ošetření práv duševního vlastnictví, což bývá opomíjeno, zabrání do budoucna zbytečným a vleklým, mimořádně složitým soudním sporům,“ říká v rozhovoru JUDr. Mgr. Pavla Voříšková (Sýkorová), Ph.D., advokátka se specializací na autorské právo v architektuře a stavitelství.

Přibližte nám, co si máme představit pod právy duševního vlastnictví k informačnímu modelu stavby (IMS) a digitálnímu modelu stavby (DiMS).

Mezi práva duševního vlastnictví řadíme mimo jiná autorská práva, například autorská (osobnostní a majetková) práva architekta nebo stavebního inženýra k jeho architektonickému dílu nebo práva autora databáze (uspořadatele) k soubornému či quasisoubornému dílu, a dále zvláštní právo pořizovatele databáze k jím pořízené databázi.

Nejen odborné veřejnosti určitě neuniklo, že ode dne 9. 9. 2025 je platný zákon č. 330/2025 Sb., o správě informací o stavbě a vystavěném prostředí a o změně některých dalších zákonů, dále jen „zákon o BIM“, který ukládá vymezenému okruhu osob povinné používání metody BIM pro nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce. Účinnosti by měl zákon o BIM nabýt 1. 1. 2027.  Přesto je v praxi metoda BIM pro své nesčetné výhody (snížení chybovosti, ve fázi facility managementu atd.) již dlouhodobě používána.

Cílem využívání metody BIM je dosažení totožnosti virtuální stavby se skutečnou stavbou jako jejího digitálního dvojčete. Toto digitální dvojče a spolu s tím vznikající databáze i další související funkce a procesy důležité pro práci s BIM informacemi a daty je spravováno v systému společného datového prostředí (CDE), komunikačním uzlu všech členů projektového týmu. Tento systém je založen na serverové nebo cloudové technologii. Půjde o tzv. cloud computing, který je obecně definován v § 2 odst. 3 písm. c) zákona č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti, účinného od 1. 11. 2025, jako „služba informační společnosti podle právního předpisu upravujícího služby informační společnosti, která umožňuje samoobslužnou správu a široký vzdálený přístup k rozšiřitelnému a pružnému seskupení sdílitelných výpočetních zdrojů, včetně těch, které jsou rozmístěny na více místech“.

Informační model stavby (IMS) jako nedílná součást CDE slouží pro všechny členy projektového týmu využívajícího metodu BIM jako otevřená databáze „digitální reprezentace fyzických a funkčních charakteristik stavby a dalších informací spojených s celým životním cyklem stavby“ (§ 2 písm. b) zákona o BIM, a to od jejího návrhu přes její realizaci až po facility management. Všechny informace jsou tak pro všechny členy projektového týmu aktuální a vzájemně provázané. Je obvykle tvořen digitálním modelem stavby (DiMS) a dalšími souvisejícími informacemi o stavbě v elektronické podobě. Jeho nedílnou součástí je také dokumentace stavby (§ 6 odst. 1 písm. f) zákona o BIM). IMS i DiMS mohou být databázemi, ale je vždy třeba individuálně posoudit, o který druh databáze se jedná.

Jaké druhy databází tedy rozlišujeme, mohla byste to blíže rozebrat?

Obecně se databází rozumí soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření (§ 88 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů [autorského zákona], ve znění pozdějších předpisů [AutZ], v souladu s čl. 1 směrnice o právní ochraně databází i s čl. 5 WCT).

Databáze může být pravým autorským dílem souborným (§ 2 odst. 1 a 5 AutZ), splňuje-li pojmový znak jedinečnosti. Taková databáze se bude v praxi BIM vyskytovat spíše ojediněle a s ohledem na ustanovení § 2 odst. 2 a 5 AutZ není pro autorskoprávní ochranu databáze takový pojmový znak ani relevantní.

Další databáze je upravena v ustanovení § 2 odst. 2 a 5 AutZ jako autorské (quasisouborné) dílo, pro kterou postačuje splnění kritéria, že jde o autorův vlastní duševní výtvor. Nemůže tak být vytvořena ryze mechanicky. U tohoto druhu databáze je chráněna pouze její struktura, nicméně v případě IMS hraje důležitější roli obsah databáze, který tímto režimem chráněn není.

V dalším případě nejde o autorská práva k databázi, nýbrž o zvláštní práva pořizovatele databáze k jím pořízené tzv. sui generis databázi upravené v ustanovení § 88–94 AutZ. Sui generis databáze má původ v právním předpise Evropské unie, ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996, o právní ochraně databází. U sui generis databáze je chráněn obsah databáze jako takový, a to proti neoprávněnému zužitkování či vytěžování. Ochrana se poskytuje jen tehdy, představuje-li pořízení (shrnutí již existujících prvků, což je třeba u každého IMS nebo DiMS zvažovat), ověření (pravdivosti) nebo předvedení (prezentace) obsahu databáze podstatný kvalitativní nebo kvantitativní vklad. Právo pořizovatele databáze je na rozdíl od autorských práv převoditelné.

V poslední době se upírá pozornost na tzv. prosté (netvůrčí, neautorské) databáze, neboť stranám (jejich „business“ modelu) nemusí vyhovovat současná právní úprava. Prostá databáze není ani předmětem autorského práva, ani zvláštního práva pořizovatele databáze, proto lze dosáhnout ochrany pouze smluvními závazky s účinky inter partes jak ohledně ochrany struktury, tak obsahu databáze.

Některé z uvedených databází se budou v praxi u IMS a DiMS vyskytovat častěji, jiné jen zřídka a může také docházet k souběhu.

Jak si má architekt ošetřit svá autorská práva k architektonicko-stavební části?

Od IMS a DiMS (databáze v databázi) je třeba odlišovat jeho jednotlivé části se separátní právní úpravou. Tyto prvky mohou i nemusejí požívat samostatné (autorsko)právní ochrany. Databáze je totiž na takových prvcích nezávislá (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 9. 11. 2004 ve věci C444/02 Fixtures Marketing Ltd. proti Organismos prognostikon agonon podosfairou AE).

Za ideální stav je u metody BIM možné v tuto chvíli považovat vygenerování projektové dokumentace přímo z modelu a cokoli tvořeného bokem tento ideál nenaplňuje. Součástí takové databáze (architektonicko-stavební část DiMS) většinou bude autorskoprávně chráněné nehmotné architektonické dílo (§ 2 odst. 1 AutZ), bude-li jedinečným výsledkem tvůrčí duševní činnosti autora, a pak je třeba jednotlivá práva a povinnosti ošetřit licenční smlouvou. S ohledem na sjednocování rozhodovací praxe Soudního dvora EU lze poukázat na jeho závěry, v nichž označuje jako pojmové znaky originalitu (musí jít o vlastní duševní výtvor, např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 12. 9. 2019 ve věci C-683/17 Cofemel – Sociedade de Vestuário SA proti G-Star Raw CV) a prvky, které jsou vyjádřením takového duševního výtvoru – musí jít o dostatečně přesně a objektivně identifikovatelný předmět (např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 13. 11. 2018 ve věci C-310/17 Levola Hengelo BV proti Smilde Foods BV).

Nelze však zamezit realitě (i tam, kde projektová dokumentace zatím neexistuje), kdy se nejprve vytvoří projektová dokumentace a na základě ní teprve model. Bude-li projektové dokumentaci předcházet vypracování architektonické studie, kterou nevytvořila tatáž fyzická osoba, je třeba si ověřit, zda jsou autorská práva řádně vypořádána, neboť může docházet k rozličným situacím.

Když to shrneme, s jakou základní smluvní dokumentací pro výstavbový projekt vedený metodou BIM je třeba počítat pro ošetření práv duševního vlastnictví?

Vzhledem k tomu, že má IMS mnohem širší využití než doposud zpracovávaná projektová dokumentace a že do něho bude přispívat kromě architektů či stavebních inženýrů řada dalších členů projektového týmu, je třeba zajistit kvalitní ošetření práv duševního vlastnictví.

Aby nedocházelo ke sporům, přičemž autorskoprávní soudní spory v architektuře a stavitelství patří mezi ty nejnáročnější a nejdéle trvající, měly by zúčastněné strany trvat na přípravě vyvážené smluvní dokumentace. Na kvalitní ošetření práv duševního vlastnictví, zejména práv autorských, však bývá v praxi velmi často zapomínáno, nebo se strany bez rozmyslu spoléhají při uzavírání smlouvy o dílo na tzv. zásadu účelovosti zakotvenou v § 61 odst. 1 AutZ, nebo v § 2634 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (ObčZ), pro uzavření smlouvy osobou odlišnou od autora, například zaměstnavatelem. Přitom licenční smlouva k architektonickému dílu představuje jednu stranu mince, jejíž druhou stranu doplňuje smlouva o dílo (mezinárodní smluvní standard FIDIC, smluvní standard ČSS).

Zadavatel či soukromý investor budou uzavírat s poskytovatelem CDE buď licenční smlouvu, nebo smlouvu o poskytování digitálního obsahu a služby digitálního obsahu k CDE (často technologií Software-as-a-Service, viz § 2389a odst. 1 ObčZ), včetně případných licenčních ujednání (§ 2389a odst. 2 ObčZ).

Důležité je smluvně ošetřit nejen všechna práva duševního vlastnictví osoby zajišťující a spravující CDE (zadavatel či soukromý investor, který bude zpravidla vlastníkem pozemku, jehož součástí je stavba) vůči ostatním zúčastněným osobám, ale také neopomenout ošetření autorských práv k architektonickému dílu architekta či stavebního inženýra (a práv k případně vzniklé databázi, nebo k prvkům nejen z knihovny BIM), a to prostřednictvím licenční smlouvy jakožto nezbytné součásti BIM‑protokolu (čl. 12.1. BIM‑protokolu vypracovaného Českou agenturou pro standardizaci ze dne 31. 3. 2025) stanovujícího pravidla pro tvorbu, předání a užívání IMS. Zdůrazňuji, že žádný vzor nemůže pamatovat na všechny aspekty jednotlivého případu (zejména co do úpravy práv k databázi).

V průběhu výstavbového projektu mohou vznikat různé druhy databází a je vždy třeba důkladně posoudit, o jaký druh databáze se jedná, kdo je uspořadatelem či pořizovatelem databáze, tj. bude-li uzavírána smlouva licenční, či jiná smlouva, např. k prosté databázi, na niž nedopadá absolutní právní ochrana s účinky erga omnes.

Protože jde o složité právní otázky, doporučuji, aby se smluvní strany (jak veřejný zadavatel či soukromý investor, tak architekt či stavební inženýr) obrátily na odborníka specializujícího se na toto téma, který jim připraví veškerou smluvní dokumentaci na míru.

Rozhovor proběhl 6. 11. 2025 v Praze.

www.staidl-leska.com

JUDr. Mgr. Pavla Voříšková (Sýkorová), Ph.D., je advokátka se specializací na autorské právo v architektuře a stavitelství, autorka knihy Autorské právo v architektuře (nakladatelství C. H. Beck, 2018), vedoucí advokátka v advokátní kanceláři ŠTAIDL LEŠKA ADVOKÁTI, s. r. o., a přednášející na ČVUT v Praze.