Architektura hodnot

Rozhovor s Martinem Stenbergem Ringnérem

Budova World of Volvo v Göteborgu nabízí na ploše 22 000 m² exkurzi do historie i k současným inovacím značky Volvo. Studio Henning Larsen v čele s Martinem Stenbergem Ringnérem vytvořilo jednu z největších soudobých dřevostaveb, jejíž forma vychází ze švédského zvykového práva Allemansrätten, které v rámci ústavy garantuje volný pohyb v přírodě pro všechny bez ohledu na vlastnictví pozemků při zachování odpovědného přístupu k životnímu prostředí. Nosnou konstrukci budovy na kruhovém půdorysu tvoří tři monumentální kmeny z lepeného dřeva, které podpírají střešní krajinu. Jedná se o jednu z největších CLT konstrukcí na světě. Její geometrie byla racionalizována tak, aby odpovídala nosnosti dřeva, rozestupům sloupů a zakřivení střechy, čímž vznikl prostorový zážitek připomínající pohyb v lese. Výstavně-zážitkový komplex svým širokým veřejným programem, transparentní prostorovou kontinuitou a konstrukční odvahou reaguje na proměnu automobilového průmyslu i samotného města. Stenberg Ringnér popisuje projekt jako nejnáročnější a zároveň nejvíce inspirativní ve své kariéře: stavbu, která místo ikonického gesta volí dlouhověké hodnoty a v nich hledá nový jazyk pro architekturu značky.

Když se řekne World of Volvo, co vás napadne jako první?

Když vzpomínám na své zkušenosti architekta při práci na World of Volvo, nejprve mě napadne samotný proces. Byl to ten nejnáročnější, ale také nejvíce inspirativní a zábavný stavební proces, na jakém jsem se kdy podílel. Představoval dlouhé hodiny a spoustu úsilí o to, abychom dokázali dokončit tak složitou a jedinečnou budovu.

Je to unikátní stavba. Jistě na tom mají svůj podíl klienti z Volvo Cars i Volvo Group, kteří se odvážili jít do takového projektu.

Byla to svým způsobem zkouška, kam až můžeme zajít při vytváření nového výstavního a zážitkového prostoru a co by se z něj mohlo stát. Musím klientům poděkovat, že se rozhodli vydat tak odvážnou cestou ke zrození budovy, která je vše jiné, jen ne standardní. Šli do toho s veškerým rizikem procesním i finančním atd.

Pamatujete si na okamžik, kdy jste se dozvěděl, že studio Henning Larsen získalo tento projekt?

Ano, velmi jasně. Byl jsem součástí pohovorů od samého začátku. Dostali jsme se do užšího výběru spolu s dalším soutěžícím. Z mého pohledu bylo zajímavé nesoustředit se jen na budovu, ale také vysvětlit, jak bychom chtěli klienta zapojit do procesu návrhu budovy. A ukázat, jak v Henning Larsen pracujeme, jaké máme odborné znalosti a tak dále. Museli jsme umět komunikovat, sdělit to, čemu věříme a o čem si myslíme, že je pro nás jedinečné.

Vzpomínám si, když mi zavolali, že jsme byli vybráni. Byl to jeden z nejlepších okamžiků mé kariéry. Snad do dvou dnů jsme měli složený tým a okamžitě jsme se pustili do práce. Od té chvíle jsem na tom pracoval na plný úvazek dalších pět let.

V jednom rozhovoru jste zmínil, že architektura World of Volvo vychází ze švédského konceptu „Allemansrätten“. Co si pod tímto pojmem máme představit?

Hodně jsme se zabývali tím, co ovlivňuje vztah zaměstnanců Volva k firemní kultuře. Volvo je dnes globální společností, ale její kořeny vyrůstají z „perspektivy severu“ – jsou hluboce propojené s rozsáhlou, bohatou přírodní krajinou, což také vysvětluje, proč jsou automobily Volvo navrženy tak, aby spolehlivě zvládaly švédské prostředí.

Zaměřili jsme se na Allemansrätten, jedinečný švédský zákon poskytující veřejnosti volný přístup k přírodě, a spojili jej se závazkem Volva k lidem, planetě a bezpečnosti, stejně jako k myšlence, že švédská společnost pečuje o své občany. To nás přimělo přemýšlet, jak vytvořit budovu, která by odrážela všechny tyto hodnoty.

Společně s projektovou skupinou z Volva jsme studovali prezentační budovy jiných značek, nejen automobilových, po celém světě. Navštívili jsme nejrůznější místa a podívali se, co to jsou „značkové domy“. Když se třeba podíváte na budovu BMW v Mnichově, vypadá skoro jako auto… My jsme ale Volvo vnímali jako značku, která se mnohem více odráží v hodnotách než v samotných produktech, které se navíc budou v průběhu času vyvíjet a měnit. Automobilový průmysl prochází zásadním přechodem k autonomnímu řízení a elektrifikaci a nevíme, jak budou vozidla vypadat za dvacet, třicet nebo padesát let. Bylo tedy důležité postavit budovu, která by tuto změnu dokázala pojmout a nebyla za dvacet let zastaralá. A koncept Allemansrätten se stal základem pro definování toho, co jsme chtěli s budovou a její architekturou udělat.

Zadání zahrnovalo mnoho funkčních požadavků – výstavní galerii, auditorium, konferenční a volnočasové prostory, restauraci a kavárnu –, přesto návrh od začátku počítal s jedním otevřeným a plynulým prostorem. Odkud se vzala tato idea propojení a kontinuity?

Vycházela z myšlenky o svobodě lidí pohybovat se a prožívat značku prostřednictvím různých druhů cest, které lze v budově vytvořit, kde se prostory plynule propojují a zároveň jsou funkce vzájemně integrovány. Když vejdete dovnitř, nevidíte a nezažijete hned všechno. Opravdu se tím musíte probojovat a pak zjistíte, že je tu i něco navíc. Je to budova, kde pokaždé najdete něco nového. Chtěli jsme vytvořit prostor, kam by se lidé rádi opakovaně vraceli. A důležité bylo samozřejmě také přání klienta zaměřit se na synergie mezi různými funkcemi.

Je to velmi kreativní koncept, kladoucí důraz na otevřenost a vizuální propustnost. Budova také nevytváří pevnou hranici mezi vnějším a vnitřním prostorem. Byl tento princip pro design zásadní?

Rozhodně. Tento princip odráží propojení mezi produkty a inovacemi automobilky a jejím vztahem k přírodě. Jakýkoli nákladní vůz, autobus nebo auto vystavené uvnitř budovy jsou vždy vnímány ve vztahu k okolí – k městu na jedné straně, k řece na druhé a k blízkým budovám a silnici, včetně městského parkoviště, které bylo začleněno do konceptu. Chtěli jsme propojit všechny prvky a zároveň vytvořit kvalitní venkovní prostředí: přiblížit zelenou zónu k řece, zvýšit budovu směrem k silnici, zakrýt parkování a zajistit pohodlné venkovní prostory mikroklimatu, kde si lidé mohou sednout a vychutnat si třeba kávu na čerstvém vzduchu.

Tato stavba nyní patří mezi největší dřevěné budovy na světě. Proč jste jako primární materiál zvolili dřevo?

Hlavním důvodem byla udržitelnost. Co se týče emisí uhlíku, stavební průmysl výrazně převyšuje automobilový průmysl. To se musí změnit. Kromě toho, že je dřevo přírodním materiálem, umožnilo také kreativnější přístup ke konstrukci než například ocel a beton, které jsou pevnější a také těžší. Ale hlavním důvodem byla opravdu uhlíková stopa. Stavební průmysl v produkci emisí uhlíku daleko převyšuje automotive. To musíme změnit. Dřevo je materiál, který při růstu v lese absorbuje uhlík. Navíc se snažíme v našich návrzích navrhovat takové konstrukce, aby bylo možné užité dřevěné prvky rozebrat a dřevo v budoucnu znovupoužít na jinou budovu.

Mohl byste vyjmenovat nejzajímavější architektonické prvky budovy World of Volvo či momenty, na které jste nejvíce hrdý?

Pocit hrdosti jsem pocítil tehdy, když jsme v rakouské továrně WIEHAG poprvé uviděli obří dřevěné konstrukční prvky s precizně vyrobenými ocelovými vložkami s ultratenkými spoji. Modely, které jsme roky nosili v hlavě, se najednou zhmotnily a to, co jsme dosud sledovali jen na monitorech, v reálu skvěle zafungovalo. Byla radost pracovat s tak talentovanými a zapálenými lidmi.

A druhým důvodem pro hrdost bylo, že jsme zvládli zahájit výstavbu během pandemie. Dlouhé měsíce jsme s dodavateli i my sami v našem architektonicko-inženýrském týmu komunikovali jen online, bez osobních schůzek, a přesto jsme dokázali udržet kvalitu i tempo. To bylo obdivuhodné a hodně nás to naučilo.

Extrémní rozměry konstrukce byly spojeny s mimořádnou složitostí, což budovu učinilo opravdu jedinečnou. Co bylo technicky nejnáročnějším aspektem návrhu a následné výstavby?

Velká pole beze sloupů. A najít inženýry, kteří by uměli vypočítat konstrukce ze dřeva v tomto rozpětí – těch na světě není mnoho. Nakonec jsme našli skvělé partnery ve Švýcarsku a Rakousku.

Další výzvou bylo postavit „budovu na budově“ – tedy umístit tak velkou stavbu, jako je World of Volvo, nad podzemní garáže, přičemž všechny nosné sloupy procházejí tímto prostorem. Díky tomu, že všichni, od investorů po tesaře, rozuměli naší silné vizi, mohly být realizovány i složité prvky. A vím, že ve Volvu tomu přesně rozuměli, protože je pro ně běžné mít konkrétní vizi a snažit se ji uvést v život. Tou naší bylo vytvořit budovu odrážející vztah, který má značka Volvo ke společnosti a k místu, odkud pochází. A umět zdůvodnit a vysvětlit, proč to chceme udělat právě takto.

Když máte jasnou představu o tom, co by budova měla splňovat a jak by měla komunikovat, je pak snazší stanovit si priority a obhájit hlavní finanční náklady. Při každé úpravě, při každém hledání úspor jsme se ptali: nezničí to DNA projektu? Neohrozí to jeho hodnoty, srozumitelnost, otevřenost veřejnosti? To byl náš kompas.

Volvo je silná automobilová značka, známá pro své přesné inženýrství a high-tech inovace, tradičně spojované se „studeným“ kovem. Koneckonců logo společnosti stále nese symbol železa. Jak se to slučuje s organickou, přírodou inspirovanou formou budovy?

Je v tom dualita, samozřejmě. Obrátili jsme se do historie a budovu jsme složili z vrstev. Spodní podlaží mají jeskynní charakter – beton, zemité materiály. V bazénu pro eventy je válcovaná ocel coby odkaz na průmyslový základ, na výrobu podvozků. A nad tím vším se rozkládá „koruna stromů“ – obrovská dřevěná konstrukce se zelenou střechou. Strom je v severské mytologii symbolem setkávání a moudrosti. Tady jsme chtěli, aby i budova byla takovým stromem, otevřeným a sdíleným, kde se můžete ohlédnout a vidět místa, kde se zrodilo Volvo.

Budovy určené pro automobilky bývají buď čistě funkční, nebo přehnaně reprezentativní. V čem je budova World of Volvo jiná než další „brand domy“?

V tom, že spíše než na konkrétních designových prvcích stojí na nadčasových hodnotách. To je to, co podle mě obecně odlišuje Volvo od ostatních značek – už jsme o tom mluvili: úcta k tradici a hodnotám, péče – ať už o prostředí, nebo o lidi – a otevřenost budoucnosti. Díky tomu nestárne a může se přirozeně vyvíjet. Stejně jako tato budova.

Jak se vám podařilo převést hodnoty značky Volvo do jazyka architektury? Třeba bezpečnost, o které jsme ještě nemluvili.

Museli jsme najít způsob, jak zjistit, co je bezpečnost v architektuře. Jde o to, aby neexistovala místa, kde by se člověk mohl cítit osamělý nebo zranitelný. Jde o světlo a přístupnost pro všechny, ne pouze pro pár vyvolených. Proto jsme chtěli, aby to byla budova nejen pro automobilové nadšence, ale musí dokázat oslovit širší publikum. Aby zde mohli i ostatní zažívat třeba koncerty, umění, gastronomii. Chtěli jsme, aby se tu cítili dobře všichni, nejen ti, kdo vstoupí dovnitř, ale i ostatní, kdo se pohybují v okolí. Uspořádali jsme proto workshopy s obcí, která provozuje mateřské školy a další zařízení v oblasti, a se školami. Mluvili jsme s nimi o tom, co v okolí chybí a co by budova mohla v dané lokalitě udělat, aby se stala její součástí, vytvořit bezpečný park, kde si děti mohou hrát. Spousta těch aspektů se týkala bezpečnosti a toho, aby se v ní lidé cítili bezpečně a aby byla otevřená pro všechny. Dokonce jsme dovnitř umístili autobusovou zastávku, aby byl dům dostupný i těm, kdo nepřijedou autem.

Toto místo není jen o vozidlech, ale také o lidech a příbězích těch, kterým automobily Volvo zachránily životy. Zohlednili jste tyto emocionální rozměry při navrhování?

Ano, od začátku. První „wow“ pocit zažijete v atriu, pak intimnější momenty u „kmenů“ až po tichý pavilon na střeše s výhledem na město. Chtěli jsme, aby se měnilo měřítko i atmosféra – při procházení budovou, kdy se střídají velké výstavní prostory s těmi o poznání intimnějšími, s klidnějším, tišším charakterem. Jsem hrdý na to, že se nám podařilo vytvořit skutečně kontemplativní prostor. Velmi meditativní a kreativní, v němž lze doslova cítit hru světla. Je to z mého pohledu zdařilý manifest značky. A není to jen naše vlastní intepretace, za výsledkem stojí spousty hodin diskuzí s lidmi z Volva.

Co podle vás odlišuje severskou architekturu od ostatních?

Severská architektura je hodně o vztahu člověka k přírodě a o tom, odkud pocházíme. Je to neustálý dialog s krajinou a drsným severským klimatem. Potřeba tepla a útulnosti uvnitř, taková naše vlastní jeskyně, a zároveň světla a otevřenosti venku – na vztah k vnějšímu prostředí klademe velký důraz. Hodně světla, hodně pohodlí. Tato dualita je nám Seveřanům přirozená. To můžete vidět i u švédských designérů Volva, jejichž nápady mají typický severský nádech: osobní zkušenost s přírodou a hlubokou citlivost k její přítomnosti.

Máte v budově nějaké oblíbené místo? Koutek, který vám připadá nejvíce osobní? Nebo ho teprve odhalíte?

Mým nejoblíbenějším prostorem jsou pravděpodobně zasedací místnosti v pavilonu na střeše. Ticho, klid a výhled do lesa v pozadí. A taky vyvýšený výstavní prostor u skleněných výtahů a malá terasa nad recepcí. Udělali jsme ji jako učebnu, kde mohou probíhat školní workshopy či dílny.

Vzpomenete si na nějaký zajímavý příběh ze stavebního procesu?

Obě společnosti Volvo měly řídicí výbor, kterému jsme každých asi šest týdnů podávali zprávy a prezentovali postup návrhu. Jeli jsme do Göteborgu, odprezentovali stav a pak jsme společně diskutovali, kudy by se projekt měl dál ubírat. Na to mám hezké vzpomínky – těch rozhovorů, které jsme vedli, jsem si opravdu vážil. Zapojení a nadšení lidí z řídicího výboru byla fantastická a velmi inspirativní. Stejně jako jejich odvaha jít cestou netypického návrhu budovy.

Na jedné ze schůzek jsme probrali snad čtyři možnosti návrhu a tou poslední byl jen tenký dřevěný pavilon stojící v krajině. Sami jsme to vnímali jako malinko šílený nápad. Byl jsem k tomu trochu skeptický, protože to byl zatím spíš nástin než hotový koncept. Proto jsem byl překvapený, že právě tento návrh všechny nadchl. Pamatuji si, jak jsem se po té schůzce vracel domů do Kodaně a říkal si: „No sakra, tohle jsem nečekal.“ V té skice to vypadalo úplně jinak, ale myšlenka na vytvoření dřevěného pavilonu v krajině zůstala. Myslím, že to byl zlomový moment v procesu návrhu.

Je pro vás Volvo jen klient, nebo něco víc?

Rozhodně víc, jsou to přátelé. Poznal jsem zde za tu dobu spoustu lidí, se kterými mám blízký vztah a s nimiž dál spolupracujeme. Už teď společně navrhujeme novou kancelářskou budovu naproti současnému sídlu.

Martin Stenberg Ringnér je ředitelem navrhování ve studiu Henning Larsen Architects a vede projekty ve Švédsku. Do studia nastoupil v roce 2011 a od té doby významně přispěl oboru díky práci na několika známých projektech, jako jsou radnice v Kiruně, čtvrť Centrala Lindholmen v Göteborgu a nejnověji Stockholm Wood City, který se má stát největším městským dřevěným stavebním projektem na světě. Vedl tým World of Volvo od soutěžního návrhu až po realizaci.

Studio Henning Larsen Architects založil v roce 1959 dánský architekt Henning Larsen (1925–2013). Práce studia čerpá ze silných skandinávských kořenů a realizuje projekty všech měřítek od urbanismu až po detail interiéru. V současnosti má kancelář více než 600 zaměstnanců ve 14 pobočkách po celém světě. www.henninglarsen.com

World of Volvo zážitkové a výstavní centrum na ploše 22 500 m², které představuje vývoj značky Volvo v průběhu let. Otevřeno bylo v roce 2024 a tato velkorozměrná dřevěná stavba byla v roce 2025 nominována na Cenu Kaspera Salina, nejprestižnější švédské architektonické ocenění.

místo stavby: Lyckholms Torg 1, Göteborg (SE); účel stavby: návštěvnické a zážitkové centrum; autor: Henning Larsen Architects (Kodaň/Stockholm); investor: World of Volvo (Volvo Cars & Volvo Group); hlavní dodavatel: BRA Bygg; projekt: 2018–2021; realizace: 2021–2024; plocha pozemku: 14 900 m²; podlažní plocha: 22 500 m²