Ať už natrvalo, nebo na pár pomíjivých okamžiků, umění ve veřejném prostoru je součástí konkrétního prostředí. Každé místo má za sebou řadu fyzických proměn, je nositelem příběhů i potřeb současného města a především je utvářeno lidmi, kteří je obývají. To vše může inspirovat ke vzniku umění, ovlivňovat jeho význam a dále ho rozvíjet. Stejně tak umění vstupuje do významu místa, interpretuje ho a přitahuje pozornost i dění...

Vychází nové číslo časopisu ERA21 #03/2018 věnované tématu Umění veřejného prostoru, připravované ve spolupráci s kurátorkami Petrou Vlachynskou a Veronikou Kastlovou. Zajímalo nás, jak je či není podporováno umění ve veřejném prostoru u nás i ve světě a jakých forem může v souvislosti s architekturou nabývat.

Bytový dům se snaží přirozeně zařadit do uliční fronty Koněvovy ulice na pražském Žižkově a nenásilně splynout s okolím. Jeho charakter reflektuje zanikající duch žižkovské zástavby s lehce uvolněnou bohémskou náladou. Působí trochu jako retro, ale chce být současný. Velikost zastavované parcely odpovídá velikosti dvou až tří typických žižkovských činžovních domů. Proto je objekt rozdělen do dvou identických hmot, které se opticky liší pouze v použití barevného odstínu fasády. Kvalita místa spočívá v těsné blízkosti parku Vítkov na severní straně objektu spolu s nově vybudovanou cyklostezkou, která nahradila bývalou železniční trať. Klíčovou roli proto hraje průchod parterem, který kromě pěšího propojení ulice s parkem plní funkci předpolí obou částí objektu a cloní jeho vstupní pasáže od frekventované komunikace.

V únoru 2016 spustilo Brno jako první město v České republice pilotní projekt rychlého zabydlení rodin s dětmi v bytové nouzi Rapid Re-Housing. První vyhodnocení na podzim loňského roku prokázalo mimořádnou úspěšnost a projekt získal prestižní evropskou cenu Evropské federace národních organizací pracujících s lidmi bez domova FEANTSA za nejlepší řešení bytové nouze v Evropské unii v letech 2010–2017. O tom, jak tento sociální model funguje, jak probíhala jeho implementace či jaké jsou další plány v oblasti sociálního bydlení, jsme si povídali s brněnským zastupitelem Martinem Freundem.

Těžko, stojíme na perónu a čekáme. Prý už sto let, a proto se teď musíme rozhodnout, kam s nádražím, co nejdříve. A přestože se svět změnil, mnozí v Brně s neotřesitelnou jistotou prosazují sto let starý nápad. Zatímco v první polovině minulého století byly kouřící vlaky nevítanou nutností a v té druhé se u nás většina takovýchto plánů nesla v megalomanském budovatelském duchu mimo vhodné měřítko...