Farní areál v Lidečku tvoří trojice staveb. Barokní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, budova fary z 16. století a novostavba společenského sálu, která nahradila původní objekt kulturního centra z padesátých let. Novostavba svým tvarem kopíruje hranici parcely a vymezuje prostranství pro venkovní aktivity. Symbolika v pojetí architektury jako procesní cesty podtrhuje význam i účel stavby. Na počátku je reprezentativní veřejný prostor před kostelem, následuje cesta podél zastřešeného venkovního prostoru, do kterého je vložen společenský sál, až k zadní terase zahrnující torzo staré kamenné zdi. Dispozičně variabilní společenský sál je konstrukčně řešen jako cihlová stavba s tradičním obkladem z modřínového šindele. Farní centrum v Lidečku je kolektivní dílo: na realizaci se podílela celá farnost, jak finančně, tak manuálně. Stavba získala cenu Grand Prix Architektů 2022 v kategorii novostavba.

Současný interiérový design sází na dokonalou funkčnost, perfektní technické provedení a jednoduché tvary s minimem detailů. Všechny tyto kvality nabízejí dveře se skrytými zárubněmi od českého výrobce DORSIS.

Fakulta architektury ČVUT každoročně pořádá kurz City development, který se zabývá tématem současného rozvoje města z hlediska stěžejních účastníků procesu přípravy a realizace projektů. K pořádání kurzu školu vede trvalý zájem o podrobnější vzdělávání v interdisciplinárním oboru, který spojuje síly architektů, urbanistů, zástupců veřejné správy, ekonomů, specialistů na realitní trh či právníků.

Potřeba kvalifikovaně pečovat o podobu veřejného prostoru Ostravy vedla před více než třemi lety ke zřízení Městského ateliéru prostorového plánování (MAPPA). Ateliér nyní přichází s důležitým dokumentem Koncepce městské třídy 28. října – Opavská, který nastavuje celkový směr rozvoje a určuje, jak v Ostravě efektivně provádět velké investice v této lokalitě.

Budova Slovenské národní galerie na svou obnovu čekala od roku 2001, kdy byly z havarijních důvodů zavřeny výstavní prostory v Přemostění, kterým architekt Vladimír Dedeček v sedmdesátých letech propojil dvě křídla historických Vodních kasáren. V roce 2012 následovalo uzavření kasáren se stálými expozicemi z důvodu nevyhovujících podmínek pro umělecká díla a nakonec i odstavení knihovny a administrativní části, kterou v témže roce vytopily přívalové deště. Cílem obnovy bylo objevit a scelit rozvrácené funkční a prostorové vztahy, a to jak uvnitř areálu, tak vůči sousedním městským prostranstvím. Řešení vstupních prostorů potvrzuje existující nástupní osu z nádvoří historického objektu a zároveň integruje nově vzniklou osu propojení s centrem města, vycházející z Dedečkovy ortogonální osnovy. Parter areálu se stává součástí přirozených pěších propojení a z galerie se stává otevřená zvoucí instituce.