Jedna z nejčerstvějších architektonicky pozoruhodných mateřských škol u nás vznikla v létě 2022 v rozvojové obytné lokalitě Větrník v Říčanech u Prahy. Svým vnějším výrazem se bude mezi stávajícími i budoucími rodinnými domy rozhodně vymykat – do ulice nastavuje ještě svou střídmější bíle omítanou tvář, směrem do zahrady se ale rozevírá skupinou pestrobarevných pyramidovitých hmot, tzv. pagod. Interiéru pak vládne centrální vstupní hala s horním osvětlením a velkorysou hrací sítí přístupnou z ochozu ve druhém patře. Nepravidelné prostory zešikmených střech zevnitř tvoří skrýše, indiánská týpí osvětlená trojúhelníkovými okny. Tak se ve vnějším výrazu i členění interiéru zhmotnil záměr vybudovat prostor neinstitucionální, hravý a podporující kreativitu.
Helena Hexnerová
Mateřská škola Větrník pro 112 dětí byla původně plánována jako škola se sportovním zaměřením a její budoucí součástí je také zatím jen navržená tělocvična. Škola se nachází na okraji Říčan, v rozvojové části poblíž ulice Černokostelecká, která je z jedné strany obklopena průmyslovou zónou. Na protilehlé straně komunikace, kde se nalézá i mateřská škola, existuje již zčásti vybudovaná struktura rodinných domů. V těsné návaznosti na školu jsou pozemky pro plánovanou výstavbu dalších. Mateřská škola se tak díky postupné výstavbě ocitne výhodně uvnitř říčanské lokality Větrník.
Architektura budovy je kombinací střídmé administrativní části s bílou fasádou, která kontrastuje se čtyřmi barevnými prvky, jež jsou do ní pomyslně vetknuty. Barevné prvky s plechovým opláštěním tvoří v přízemí hranoly a ve 2. NP se zužují do tvaru pagod. Na hlavní vstup upozorňuje mohutný portál, který vzniká propojením dvou hmot administrativní části pomocí velkého překladu, a také zelená stěna centrální pagody. Omítaná fasáda administrativní části je v některých místech zazeleněná, v budoucnu zeleň pokryje celou její plochu, což usnadňují i nainstalované sítě.
Centrální hala je situována v prostoru největší pagody. Ta je srdcem a propojujícím prvkem celého objektu. Prostor je světlý, velkorysý a inspirativní, umožňuje průhled až do vrcholku pagody ukončené monumentálním světlíkem. Pagoda má nosnou kovovou příhradovou konstrukci v bílé barvě a zevnitř je opláštěna překližkou na trámcích. Ochoz v patře školy je přístupný po dvou schodištích. Otevřenou plochu uvnitř ochozu vyplňuje síť, která by měla sloužit dětem k pohybu a houpání. Tomuto využití však prozatím brání byrokratické důvody. Přes celou výšku centrální haly prochází čtyři monumentální dubové kmeny, které by dětem měly zprostředkovat kontakt s přírodou. Prostor působí netradičně a nápaditě nejen díky neobvyklé konstrukci, ale i díky visutým stropním svítidlům s vtipně působícími drobnými kulatými stínidly.
Z haly a ochozu je přístup do tříd a chodeb. Ty vedou k administrativnímu zázemí: ředitelně, sborovně, skladům a dalším místnostem. Dispoziční rozvržení je přehledné a srozumitelné. Funkční zázemí mateřské školy je sympaticky přiměřené, není přehnaně náročné na prostor. Školka obsahuje čtyři třídy. Šatny a hygienické zázemí a prostory pro vyučující přiléhají vždy k jednotlivým třídám. Děti ze tříd v patře mají botníky prakticky umístěné v přízemí haly. Jídlo je do školy dováženo, je tu jedna větší kuchyňka a vedle tříd malé výdejny, do patra pak vedou dva jídelní výtahy. U dvou tříd je průchod z hlavního prostoru třídy do jižní pagody příliš úzký. Kvůli tomu je při prvotním rozhlédnutí po prostoru tato část téměř neviditelná. Úzký průchod navíc při světlé výšce tříd nepůsobí komfortně. Celkové dispoziční řešení je však velmi praktické a funkční.
Architektura budovy působí z vnějšku impozantním dojmem. Barevné pagody s trojúhelníkovými okny, vsazené do jednoduché bílé budovy, dodávají stavbě výraz zvětšené dětské stavebnice. Přesto má škola lidské měřítko a velmi výtvarný výraz. Vnitřní prostory školy působí mnohem intimnějším dojmem než její tvář z exteriéru. Výrazným plusem konceptu interiérového řešení je použití přírodních materiálů. Marmoleum, přírodní linoleum, překližka, kmeny stromů, provazová síť, to vše má na děti pozitivní vliv. Třídy, šatny a umývárny využívají vždy jednu hlavní barvu interiéru, odstíny se však na různých materiálech odlišují ve své harmonii, což působí rušivě. S barvami je nicméně zacházeno střídmě, díky velké ploše bílých podhledů a stěn prostor působí světle, čistě a vkusně. Velkým kontrastem je tradiční kazetový podhled ve třídách, který by si zasloužil elegantnější řešení, v kombinaci s prostorem pagody. Naopak vtipné je řešení konstrukce pagod a jejich působení v interiéru je osvěžující. Bohužel kvůli požadavkům hygieny na bezpečnost jsou konstrukce ve své nejnižší části obehnány sítí, i když barevně ladící. Je vidět, že dětem je tento prostor příjemný a že tu rády tráví čas. Během naší návštěvy jich zde byla soustředěna většina. Neobvyklá konstrukce však přináší i svá negativa. Detaily v interiéru při průniku obou budov působí místy násilně a nedotaženě. Zahrada školy je dokončena částečně. Herní prvky, které jsou zde již finálně osazeny, umožňují dětem dostatečně variabilní a inspirativní hru.
Autor se nebál experimentu a hledání jiné, neprošlapané cesty. Ze stavby je znát porozumění problematice předškolního vzdělávání, pečlivá rešeršní příprava před návrhem projektu a rovněž vnímavý a citlivý přístup. Architektura školy i přes svou atypičnost a snahu o hru vybalancovala tenkou a citlivou hranici, a lze ji tak charakterizovat jako vkusnou moderní školní stavbu, která z exteriéru působí jako výtvarný objekt a uvnitř dětem nabízí vlídné, podnětné a tvůrčí prostředí.
Helena Hexnerová (* 1972, Praha) vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze, doktorské studium absolvovala na Fakultě stavební tamtéž. Na FSv nadále působí jako pedagožka se zaměřením na interiér a ateliérovou tvorbu převážně občanských staveb. Kromě vlastní praxe se pravidelně účastní architektonických soutěží. Je autorkou i spoluautorkou vědeckých a odborných článků a publikací. www.hexnerova.cz
Barbora Buryšková
Lze měřit kvalitu života v obcích a městech? Statistickým zpracováním dostupných kvantitativních dat ano. A právě v takovém „závodě“ se město Říčany opakovaně umisťuje na první příčce napříč dvěma stovkami srovnávaných územních celků České republiky včetně Prahy.1 Jeden z vyhodnocovaných faktorů, index kapacity mateřských škol, pomohla posílit i nedávno otevřená novostavba školky od ateliéru Davida Krause Architektura, s. r. o.
Úroveň kvality života ovšem nelze hodnotit pouze na základě číselné tabulky. Ruku v ruce se statistikou musejí vyhrávat i společensko-kulturní hodnoty a faktory. Přičemž jeden ze základních pilířů úspěšné společnosti se neodmyslitelně opírá právě o kvalitu jejího vzdělávání, jehož základy stavíme již v předškolním období jednotlivců.
Z hlediska rozvoje osobnosti dítěte se jedná o jeden z nejzásadnějších milníků v životě, kdy dochází k ohromným pokrokům na úrovni poznávacích procesů. Dítě si prohlubuje schopnost vnímání jak svého okolí, tak sebe samotného. Volba vhodných podmínek pro správný vývoj je proto nesmírně důležitá.
Vedení obce Říčany situaci nepodcenilo a projekt nové mateřské školy vložilo do rukou architekta Davida Krause, výrazné osobnosti české architektonické scény, jehož specifický rukopis, odvaha experimentovat a hledat netradiční inspirace se zpětně jeví jako ideální pro komponování prostoru pro dětskou hru. Není proto překvapením, že právě z jeho pera vznikl koncept překypující divokostí a živelností, s nadsázkou řečeno, architektonická bouře. Vždyť právě nespoutaná hra a přirozeně rozpustilé chování dětí byly předobrazem koncepčního přístupu autorů, který lze snadno číst již z hmotového uspořádání objektu. Strnulé provozní zázemí budovy obléhají kontrastně tvarově, materiálově i barevně komponované věže, tzv. pagody, se zřetelně dominantní centrální částí domu.
Nutno ovšem podotknout, že řeč těla budovy je lehce zavádějící. Snadno lze rozlišit území, kterému vládnou děti, od území dospělých (provoz). O něco méně srozumitelný se jeví důvod, proč je čtyřtřídní školka sevřena pouze třemi pagodami (centrální pagoda vybočuje ze schématu tříd a jasně nese roli těžiště coby centrálního setkávacího prostoru, srdce budovy). Bez znalosti detailů projekčního procesu není namístě danou problematiku kriticky hodnotit, leč dohledatelná vizualizace původního záměru prezentuje figuru domu komponovanou pro čtyři menší a jednu centrální věž.
Jako slabinu lze vnímat horizontální členění pagod – třídy dětí ve vyšším patře disponují věžovitou částí stavby, zatímco třídy ve spodním podlaží jsou o tolik specifické prostorové zpestření ochuzeny.
Pozitivně však vyznívá celkové dispoziční uspořádání domu. Koncentrace hmot kolem ústředního atria se zakomponovaným shlukem dubových kmenů je vzdušná a přehledná. Třídy jsou se svými neuspořádanými půdorysnými průměty podnětné k interiérovému dotvoření drobnějších dětských koutků a jejich minisvětů, často prahnoucích po intimitě a sevření oproti otevřeným institucionálním prostorám. Díky členitosti a orientaci tříd lze vnímat i denní proměnlivou cestu slunce a jeho světelnou hru v interiéru.
Potenciál, který je z vnitřního uspořádání patrný, se však paradoxně jeví jako nevyužitý. Z celkového řešení jsou čitelné dobré a na úrovni podobných staveb až nadčasové tendence tvorby a rozvoje inspirativního prostředí pro dětskou hru a vzdělávání, ale tyto úmysly bohužel nebyly zcela naplněny, neboť zůstaly stroze obnažené, nevybavené, potažmo neútulné. V případě centrálního herního prvku „v koruně stromu“ byly přímo ubity. Legislativní zátěž českého společenského řádu způsobila, že tři čtvrtě roku od spuštění provozu mateřské školy nadále platí zákaz vstupu dětí na síť. Vstupní vrátka, zakomponovaná do hradby zábradlí lemující síťovou rovinu, jsou nemilosrdně zamčena. Významný a tolik charakteristický prvek školky, který by se jistě doživotně vryl do paměti dětí coby milá vzpomínka, zůstává zcela nevytěžen. Naopak je degradován do pozice pouhé kulisy pro účely zavěšování pestré sezónní výzdoby.
Interiéry jednotlivých tříd pokulhávají ve své nahotě. Z důvodu optimalizace rozpočtu stavby (nejen) vybavení budovy nedosahuje plných kvalit, kterými mohlo disponovat. Náklady na realizaci interiéru však obvykle představují jen zlomek z celkového objemu finančních prostředků vynakládaných na stavbu jakékoli budovy, a proto je opravdu mrzuté, že právě zde se šetřilo (navíc uvážíme-li, že větší část rozpočtu byla hrazena z dotací). Prostředí, v němž děti ve školce tráví většinu svého dne, zde bohužel působí nedokončeným dojmem. Přitom prostorová členitost pobytových místností vybízela k tvorbě unikátních herních ploch a koutků, tzv. center aktivit, zajišťujících dítěti prostředí s dostatkem mnohostranných a přiměřených podnětů k jeho aktivnímu rozvoji a učení. Bohužel tento potenciál nebyl zatím využit. V tomto případě dostala přednost lidová tvořivost před kvalitním interiérovým řešením.
Zahrada školky je řešena s menší okázalostí oproti budově samotné, přínosem je její terénní členitost. Podobu objektu dále zásadně ovlivní plánovaná přístavba tělocvičny. S budoucí urbanizací lokality lze očekávat, že se právě školka stane dominantou dnes rozvojového území, k čemuž má propozice mj. skrze centrální halu, umožňující hostit místní komunitní akce.
Většinu kriticky vyznívajících hodnocení však nelze přikládat na vrub autorům budovy, nýbrž investorovi, kterému i přes skvělý start, kdy správně započal práce s odborníkem hodným daného úkolu, došel dech před cílovou rovinkou. Nicméně alespoň na poli interiéru budovy lze snadno uvedené nedokonalosti napravovat, proto přeji městu Říčany brzké prozření a autorům budovy možnost řádného dokončení stavby.
Barbora Buryšková (*1985, Planá) je absolventkou Fakulty architektury ČVUT v Praze. Od roku 2011 vede spolu se svým pracovním a životním partnerem Pavlem Buryškou ateliér XTOPIX architekti. Mezi jejich realizace patří například novostavba mateřské školy Přístavní ve Stříbře (2018, viz ERA21 #02/2019) nebo přestavba kina na víceúčelové kulturní zařízení KINONEKINO v Plané (2017). www.xtopix.cz
________________
místo stavby: Bílá 785/6, Říčany; účel stavby: novostavba mateřské školy; autor: David Kraus / Architektura, s. r. o.; tým: Marek Trebuľa, Alina Fornaleva, Šárka Andrlová, Michaela Kubinová; interiér: Denisa Smetanová; investor: město Říčany; projekt: 2016; realizace: 2022; plocha pozemku: 3 009 m2; zastavěná plocha: 716 m2; podlažní plocha: 1 058 m2; obestavěný prostor: 10 016 m3; náklady: 60 mil. Kč; foto: Filip Šlapal; vizualizace: Architektura, s. r. o.
David Kraus (*1970, Praha) je absolventem Fakulty architektury ČVUT v Praze. Spolu s dalšími studenty profesora Miroslava Šika stál u založení skupiny Nová česká práce. Od roku 2002 vede vlastní ateliér Architektura, s. r. o. Z realizací zmiňme například konverzi sklářské haly v Josefově Dole (2022), rekonstrukci Sofijského náměstí v Praze (2020) nebo administrativní budovu betonářské společnosti ve Strančicích (2016), která v roce 2018 vyhrála Českou cenu za architekturu. www.archi.cz
Odešlete e-mailem zpět »
ERA21 vydává ERA Média, s. r. o. |
|
|
Telefon: +420 530 500 801 E-mail: redakce@era21.cz |
|
| WEBdesign Kangaroo group, a.s. |