Zahrada v domě. Dům EggO po sedmnácti letech

Alžběta Nováková

Jednopodlažní dům s atriem specifického tvaru, postavený v roce 2006 podle projektu Borise Redčenkova, Prokopa Tomáška a Jaroslava Wertiga z ateliéru A69 – architekti, se nachází v blízkosti žižkovské Chmelnice, kde se mísí modernistické zásahy se strukturou zahradního města. V některých diskuzích na internetu vyvolávalo pochybnosti soukromí atria, protože je do něj vidět z oken nedalekého osmipodlažního paneláku. Z ulice ale přítomnost jakéhokoli rodinného domu takřka není znatelná – pozornost kolemjdoucích možná upoutá plot porostlý popínavou zelení, dům sám za ním stojí zcela skrytě.

Skica na ubrousku

Stojíme před zdí z tvárnic ztraceného bednění a chvíli váháme, zda jsme tady správně. Vstupní branka mezi původním domem a betonovým zastřešením po obvodu atria přístavby odděluje pracovní život pana majitele v projekční kanceláři zrekonstruovaného domu a soukromý život jeho rodiny v přístavbě. Vejcovitý střed, podle kterého dům EggO dostal svůj název, působí zevnitř jako komorní prostor oddělený od okolního světa i ulice. Intimitu mu dodávají javory po obvodu pozemku, které zde nechali vysázet sami majitelé. Možná v zimě, když stromy shodí listí, je z nedalekého paneláku vidět do atria a obýváku. Majitelům to ale nikterak nevadí – podobné situace mohou přece nastat často a naší společnosti by prospělo více otevřenosti.

Sepjetí přístavby se zahradou bylo stěžejní i pro první ideu, za níž stál architekt Stanislav Fiala. Společně s ním majitel – profesí projektant – rekonstruoval vedle stojící dům, kde v dětství vyrůstal a který nyní slouží jako sídlo jeho projekční firmy. K rozpracování projektu novostavby se ale před osmnácti lety Fiala nedostal a jeho idea přízemního pavilonu zůstala pouze naskicovaná na ubrousku. Doporučil práci zadat Jaroslavu Wertigovi z ateliéru A69, který Fialovu myšlenku jednopodlažního domu navazujícího na zahradu přijal a dále rozvinul. Přidal tenkou betonovou střechu pro odclonění od okolí, dům v půdoryse zaoblil a vytvořil vlastní mikrosvět.

Z našich šesti návštěv jsme poprvé u rodiny, která si při vzpomínce na práci s architektem nijak nestěžuje. „V projektu jsme nic neměnili, jen jsme snad posunuli jednu příčku,“ usmívá se paní majitelka. Stojíme v zastíněném obytném prostoru, kde je příjemné klima a velkými okny lze vstoupit na zahradu. Manželé upřesňují, že postupem času přišlo několik malých úprav. Na již existující terase doplnili venkovní kuchyni s grilem, aby mohli žít více na zahradě. Na střeše, která je přístupná z kanceláře v přilehlém domě, vznikla zahrada s terasou, jež je využívána zaměstnanci firmy. „Jediné, co se nepovedlo, je vypínač v zadní koupelně, který je nešikovně schovaný za dveřmi ve směru jejich otvírání. Nikomu z nás to nedošlo,“ odpovídá na naši otázku paní domu, když nás provádí ostatními místnostmi. Ty jsou kompaktně uspořádány v bloku vedle hlavního obytného prostoru. A jak majitelka potvrzuje, zázemí domu je do detailu promyšlené a vše potřebné je vždy při ruce. Zdůrazňuje, že velkou výhodou pro fungování rodiny je uspořádání všech místností na jednom podlaží. Dva dětské pokoje i ložnice rodičů mají dostatek světla díky velkorysým oknům. Výhled z nich sice směřuje na protější gabionovou stěnu, nicméně v kontextu okolní zástavby jde o řešení zdůrazňující intimitu soukromé části domu. „Skvělé je řešení kuchyně,“ komentuje majitelka samostatnou „kajutu“ ve formě bloku, která navazuje přímo na obývák. „Jen při její stavbě zedníci zapomněli na okno nad kuchyňskou linkou, tak se musela celá stěna z betonových tvárnic znovu předělávat,“ vzpomíná s odstupem času na období realizace.

Sám sobě projektantem

Sám pan majitel/projektant stál za technickým řešením všech atypických prvků, řada věcí se projektovala až v průběhu výstavby. Při ní si mohl dovolit taková konstrukční a materiálová řešení, která v kontextu standardů a norem roku 2005 představovala velkou výzvu. „Museli jsme sami v kanceláři vybrat vhodnou přísadu do betonu (plastifikátor a krystalizační přípravek) a provést jeho chemickou úpravu přímo na stavbě při betonáži, protože nikdo jiný to tehdy nedělal,“ vzpomíná majitel na postup výroby betonové desky.

Aby deska nepraskla, nainstalovali na bednění speciální závlahu, která tryskami beton každou hodinu vlhčila. Souvislé betonové desky, jako je ta na domě EggO, stále nejsou kvůli své složitosti tak časté. „Monolitická spádovaná betonová deska v takové ploše, s obrácenou skladbou nad obývákem, to jsem ještě nikde jinde neviděl,“ komentuje svůj experiment projektant a říká, že kdyby dům stavěl dnes, byl by ještě propracovanější, protože některé technologie značně pokročily. Zmiňuje například bezrámová okna.

Výsledkem pečlivého přístupu a možnosti zajišťovat sám sobě technický dozor je, že deska dodnes neprotéká ani tam, kde by mohla, jako například nad garáží. Jediné problémy v podobě trhlin se objevily v dilatační spáře mezi starým a novým domem, což se snadno opravilo.

Manželé zmiňují také neustálou nutnost péče o zahradu a vypočítávají plány, co se v ní změní. Díky vzrostlejším keřům a stromům dnes atrium působí intimněji než na původních fotografiích. Z návštěvy si odnášíme pocit, že se dům podařilo navrhnout a realizovat podle představ. Obstál až do dnešních dní téměř beze změn. Přibyly jen detaily, kromě již zmíněné venkovní kuchyně jsou to například schůdky pro kočku vedoucí do kuchyňského okna nebo zarážky na dveře vyrobené z longboardového kolečka. To, že se v domě bydlí dobře, majitelé přičítají důslednému ctění celkového – architektonického i konstrukčního – konceptu, možnosti vyprojektovat si detaily a dohlédnout osobně na realizaci.

místo stavby: Schöfflerova, Praha-Žižkov; autoři: Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig / A69 – architekti (Praha); investor: soukromá osoba; projekt: 2004; realizace: 2006; zastavěná plocha: 214 m²; obestavěný prostor: 622 m³