Když přemýšlíme o velkých budovách minulosti, které neměly předchůdce, vždy se vracíme k Parthenonu. Říkáme, že je to stavba, která se vyvinula ze zdi s otvorem. Můžeme říci, že prostorem mezi sloupy na Parthenonu je světlo – rytmus světlo, nesvětlo, světlo, nesvětlo..., který vypráví neuvěřitelný příběh světla v architektuře, jenž začal otvorem ve zdi.
Rozvíjíme prostě to, co se už událo. Počátek lze považovat za nejnádhernější: bezprecedentní, jeho zrod je stejně tak jistý jako sám život.
Světlo je život hmoty. Hory, potoky, atmosféra jsou spotřebovaným světlem.
Hmota, nevědomá, pohybující se k touze, a touha po vyjádření, vědomá, pohybující se ke světlu, se setkávají na prahu aury, kde vůle po bytí pocítí možnost. Prvním pocitem byla krása, prvním vjemem byla harmonie, člověkem nedefinovatelné hmoty, neměřitelné i měřitelné hmoty, tvůrce všech věcí.
Na rozhraní, křižovatce ticha a světla leží svatyně umění, jediného lidského jazyka. Je to pokladnice stínů. Cokoli je stvořeno světlem, vrhá stín. Naše práce je práce se stínem; patří světlu.
Citováno z: Louis I. Kahn: Místnost, ulice a lidská dohoda. In: Ticho a světlo. Arbor vitae, Praha, 1999, s. 83–84; překlad: Ondřej Císler a Ladislav Nagy.
Louis Isadore Kahn (1901–1974), rodným jménem Leiser-Itze Schmuilowsky, byl americký architekt, profesor na Yaleově univerzitě a Pensylvánské univerzitě. Je považován za jednoho z nejvlivnějších architektů 20. století. Narodil se roku 1901 na ostrově Saaremaa v Estonsku, jeho rodina v roce 1905 emigrovala do Spojených států a usadila se ve Filadelfii. Pocházel z velmi skromných poměrů. Již v dětství se projevoval jako znamenitý kreslíř a měl i mimořádné hudební nadání, nicméně nakonec se rozhodl pro architekturu. Po studiích na Pensylvánské univerzitě procestoval Evropu a v roce 1937 založil vlastní ateliér ve Filadelfii. Jeho rané práce nejsou příliš známé, uznání se dočkal až v šedesátých letech. Vrcholnými díly jsou např. budova Salkova institutu biologických studií v kalifornské La Jolle (1965), knihovna Phillipsovy exeterské akademie v Exeteru (1972), Kimbellovo muzeum umění ve Fort Worthu (1972), Indický institut managementu v Ahmadábádu (s Balkrišnou Došim, 1974) nebo parlamentní budova v Dháce (dokončeno posmrtně v roce 1982). Zemřel patrně na infarkt myokardu 17. března 1974 na newyorské Penn Station, od čehož brzy uplyne padesát let. V roce 2003 natočil Kahnův syn Nathaniel oceňovaný dokumentární snímek Můj architekt Louis Kahn, kde odhaluje krásu jeho staveb i osobní život plný zmatku, rozporů a tajemství.
Když v roce 1704 vydal Isaac Newton svou Optiku, stal se z dosud tajemného světla uchopitelný, a dokonce v jistém smyslu měřitelný prvek. Najednou zde bylo barevné spektrum, odrazy, lomy i absorpce, netušené vlastnosti tohoto elektromagnetického záření. A přesto nás světlo dokáže vždy znovu a znovu překvapit. Díky bibli se stalo též symbolem něčeho, co nás přesahuje („...a tma je nepohltila“). O vztahu mezi světlem a architekturou už bylo napsáno mnoho a asi nelze říct nic nového. Ani se o to v tomto čísle časopisu nesnažíme. Představujeme ale tvůrce, kteří se světlem v architektuře vědomě pracují a chápou je jako klíčový prvek svých projektů. A toto kritérium jsme zohlednili i ve výběru realizací z oblasti interiérového designu.
Odešlete e-mailem zpět »
ERA21 vydává ERA Média, s. r. o. |
|
|
Telefon: +420 530 500 801 E-mail: redakce@era21.cz |
|
| WEBdesign Kangaroo group, a.s. |