Otevřený byt bez oken, všudypřítomný prach, nepořádek a v krajním případě i poškození nové fasády… Máte obavy, že vás při výměně oken čekají podobné nepříjemnosti? Poradíme, jak tomu zavčasu předejít!

Návštěvou ve Vonoklasech odstartovala druhá série našich výletů po známých domech a vilách, které budou již v době našich reportáží prověřeny léty užívání. V případě vily od architektů Ladislava Lábuse a Lenky Dvořákové uběhlo od dokončení výstavby (neuvěřitelné) čtvrtstoletí.

V prostoru kolem domu je zapotřebí umístit různé prvky, které s užíváním domu velice úzce souvisejí. Kromě dlažby a vegetace jde o množství nutných, relativně velkých prvků, které tam mají své důležité místo. Bohužel tyto prvky jsou často, vědomě nebo nevědomě, opomíjené.

Dřevo je materiál minulosti, ale především také budoucnosti. O tom jsme se mohli přesvědčit již před dvěma lety v čísle věnovaném uhlíkově neutrální architektuře (viz ERA21 #02/2022) a každoročně se o tom můžeme přesvědčovat při Salonu dřevostaveb. Na letošní ročník tohoto festivalu dorazila spoluzakladatelka nizozemské architektonické kanceláře Team V Do Janne Vermeulen a my jsme si nenechali ujít příležitost ji vyzpovídat. Rozhovor se logicky točil kolem nedávno dokončené obytné výškové budovy HAUT v Amsterdamu, která se stala jednou z nejvyšších hybridních dřevostaveb na světě.

Až sochařsky pojatá, bělostná nová budova ateliérů katedry výtvarné výchovy vyrostla v areálu brněnské pedagogické fakulty na Poříčí. Členitou hmotu stavby determinovala řada vnějších požadavků – nutnost zachovat průjezd do vnitrobloku, přítomnost budovy trafostanice na pozemku a potřeba dodržení jejího nepřerušeného provozu, požadavek na oslunění a odstup od sousedního bytového domu a zároveň snaha přivést dovnitř ateliérových místností co nejvíce světla. Ve třech různě vysokých patrech nového objektu se nachází ateliér nových médií, ateliér malby a dílna pro objektovou tvorbu.