V roce 2015 se mi povedlo v českém prostředí otevřít téma vizuálního smogu. Vrátila jsem se ze stáže v zahraničí a viděla své rodné Brno jako nikdy předtím: překryté nesmyslným balastem cedulí, nápisů a plachet. Rázem bylo rozhodnuto o investici většiny mého volného času na následujících několik let. 

Výškově nastavitelné stoly MODESK navazují na dlouholetou tradici českého designu a truhlářské výroby ve spojení s minimalistickým funkčním designem, který se hodí do každého interiéru. MODESK kombinuje ocelové komponenty s kvalitním, mistrem truhlářem ručně zpracovaným dřevem. Nabízí výškově nastavitelné stoly, které se přizpůsobí jak materiálem a vzhledem, aby ladily s interiérem, tak i funkčností, aby vyhovovaly individuálním pracovním návykům. Stoly MODESK lze vybavit funkčními textilními doplňky, praktickými
skříňkami a kabinety nebo elektrickými zásuvkami pod desku, díky kterým už nebudete muset řešit, kam zapojit svou elektroniku a příslušenství.

Slovní spojení průmyslová architektura obsahuje dvě zdánlivě protichůdné představy. Jednu ryze technicistní, rámovanou monofunkční účelností a efektivností; a druhou výtvarnou, podporovanou uměleckými principy a romantizující historií. Synergii našly v konverzích, které výrazněji rezonují českou společností od devadesátých let 20. století. Od té doby vznikly desítky projektů, jejichž úspěšnost se povětšinou měří jejich současnou (ne)existencí a mírou umělecko-architektonické invence při jejich záchraně. Opomíjeno však často zůstává to hlavní čili samotní protagonisté konverzí průmyslové architektury.

Dlouhá léta jsme byli zvyklí na tradiční tvary a povrchy dveří s reliéfy či masivními zárubněmi. Dnešní pojetí prostoru a konstrukce dveří nabízejí více možností, trendem je ale určitě příklon k minimalismu a estetické čistotě.

Pod pojmem náplavka dnes Pražan rozumí něco limitně se blížící zázraku: před deseti lety parkoviště, dnes kulturní a společenská scéna, která nemá v rámci města a možná ani republiky obdoby. Překvapivá metamorfóza vltavských nábřeží probíhala dlouho nenápadně, v efemérní rovině programové náplně. Letos na jaře se začala propisovat i do roviny fyzické, a to rekonstrukcí dvaceti tzv. kobek (dříve skladů a čapadel ledu) v nábřežní zdi. Vzniklé hybridní prostory, někde na půli cesty mezi vnitřkem a vnějškem, operují pod výhodným statusem „zálivu veřejného prostoru“ a budou sloužit jako bary, kavárny, galerie či pobočka městské knihovny.