Nová sportovní hala ve středočeských Dolních Břežanech není obyčejnou školní tělocvičnou. Provozně sice patří do areálu základní školy, ale využívá ji také veřejnost pro akce nejen sportovní povahy. V obci vytváří další ohnisko společenského života, které přitom stojí mimo centrum, na samé hranici současné zástavby s výhledem do polí. Svým nezaměnitelným tvarem a výrazem na sebe poutá pozornost, její matný hliníkový plášť zároveň zrcadlí okolí a někdy s ním i splývá. Zvenku je kompaktní, uvnitř rozlehlá. Že by kouzlo?

Zhruba před dvěma a půl lety byla vyhlášena a před rokem a půl vyhodnocena dvoukolová soutěž na dostavbu univerzitního kampusu Univerzity Karlovy na Albertově. Před osmi lety byl dobudován rozlehlý kampus Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích. V obou případech šlo o stavební akce, které více či méně naplňují vizi starou skoro sto let: vybudovat pro dvě nejvýznamnější univerzitní vysoké školy areál, který by koncentroval vzdělávání, tvůrčí práci, společný život, stravování, sport a volný čas akademiků a studentů.

Úprava nábřeží říčky Loučné v centru Litomyšle navazuje na úsek realizovaný již dříve AP atelierem Josefa Pleskota. Základem koncepce obnovy je propojení čtyř různých městských prostorů – nábřeží, břehů řeky, parku a ulice – do jednoho funkčního celku. Na nábřeží vzniká městská promenáda pod stromy lemovaná nízkou zídkou z probarvovaného betonu, která vytváří hranici mezi městem a přírodními břehy řeky. Ty jsou zachovány ve své divokosti a zpřístupněny pouze na vybraných místech lehkými pozorovatelnami ptáků a ryb. Park u Smetanova domu je upraven na prosluněnou pobytovou louku. Obnovena byla i zahrádka restaurace, která je nově doplněna o ocelový pavilon se zelenou střechou.

Česká komora architektů (ČKA) představila deset tezí k novému stavebnímu zákonu. Jsou sepsány z pohledu architektů, tedy těch, kdo navrhují a tvoří domy, obce, města a krajinu. Komoře jde o zejména o kvalitní prostředí a nastavení dobrých pravidel pro výstavbu. Ve zkrácené verzi byly teze publikovány v časopise ERA21 #06/2017.

Geografie architektury mívá tendenci vycházet z klišé a ani v případě Belgie se tomu nelze ubránit. Celá Belgie je jedním velkým klišé, v němž lidé stavějí a žijí, aniž by nad tím hlouběji přemýšleli. Dnes dělají věci takto, zítra zase jinak, je-li to potřeba; své životy a názory si nenechají ničím narušit a jen tak něco je nerozhází. Slavný boloňský historik Carlo Ginzburg navštívil před několika lety Lovaň. Jeho fascinace dosud nedefinovanými okrajovými fenomény přirozeně svedla řeč k současné belgické architektuře.