Kompaktní struktura obytného bloku Nové Lauby v Ostravě přirozeně rehabilituje historický uliční systém a paměť místa, kde do šedesátých let 20. století stávaly měšťanské domy s typickým loubím. Členění hmot vychází z kontextu a měřítka okolní zástavby. Řešení parteru, výšek říms nebo systém okenního rastru v náznaku evokují členění bloku na jednotlivé domy, zároveň však stavba zachovává jednotný charakter kompaktního celku. Funkčně se ovšem jedná o soubor pěti samostatných komunikačních jader. Obchodní parter v ulici Velké využívá segment oblouku jako odkaz k historii místa, ustupuje zde a rozšiřuje ulici v pěší zónu jasně navazující na stávající loubí Staré radnice. Uvnitř městského bloku najdeme klidný vnitřní dvůr.

Jste to, co jíte. Heslo někdejší televizní reality show by se dalo parafrázovat a spolu s klasikem pronést možná ještě výstižnější výrok: jste to, jakou kulturu konzumujete. Dá se ale kultura konzumovat? Mylné pojetí kultury jako předmětu konzumace totiž vede k její degradaci na volnočasovou zábavu, jež se zcela míjí se smyslem slova odvozeného od latinského colere. Rozpor ve výkladu pojmu mezi politickou reprezentací a kulturní veřejností aktuálně vyhřezl na povrch v Českých Budějovicích, které se připravují na titul Evropského hlavního města kultury (EHMK) pro rok 2028. Ukazuje se, že chybné pojetí kultury může dokonce vést až k paradoxní situaci, kdy titul EHMK může danému kulturnímu prostředí spíše uškodit, což se nejviditelněji projevuje právě v architektuře a přístupu ke správě veřejného prostoru. České Budějovice tak mají nakročeno k mezinárodní ostudě.

Ačkoli mnohdy chceme věřit tomu, že města, v nichž žijeme, jsou především výsledkem tvořivé a cílevědomé práce architektů a urbanistů, není to tak docela pravda. Města do značné míry formuje i všední život, který se v nich odehrává, vzájemné interakce jejich obyvatel a každodenní běžné události. A když se ve městě někdy odehraje výjimečná událost, zanechá posléze na jeho matérii mimořádné stopy.

Krkonošské muzeum ve Vrchlabí bylo založeno roku 1883 rakouským Krkonošským spolkem, od roku 1966 sídlí v budově bývalého augustiniánského kláštera. Kánon církevní stavby nevychází příliš vstříc potřebám současných expozic. Při rekonstrukci bylo proto potřeba postupovat velmi citlivě a hledat styčné body, aby při zachování maxima hodnot klášterní budovy získala expozice co nejvíce prostoru pro současné vyprávění příběhu hor. Pro přednáškový sál, muzejní obchod, výtah a hygienické zázemí vznikl nový betonový vstupní objekt připomínající svým tvaroslovím skalní masiv. S novým vstupem je nově organizována i celá trasa prohlídky. V ní má specifické postavení rajský dvůr, který jak v klášteře, tak v expozici symbolizuje propojení země s vesmírem a jeho duchovní podstatou.

V posledních letech v ČR stále roste počet architektonických soutěží, což je určitě dobrá zpráva a zřejmě i doklad toho, že odér, který po sobě kdysi zanechala nešťastná soutěž na Národní knihovnu, snad už definitivně vyvanul. Osmělila se totiž i největší města, která se pustila do řady opravdu významných záměrů, jejichž vlajkovou lodí je bezesporu Vltavská filharmonie, která by se měla stát nejen chloubou metropole, ale již ze své podstaty patrně i nejdůležitější českou stavbou 21. století.