Některým připomíná sfingu, jiným funkcionalistické vily bohatých továrníků. Trůní na vrchu Barbořina nad Kroměříží a je všechno, jen ne obyčejná. Kroměřížská vila byla pro svého tehdy třicetiletého architekta Svatopluka Sládečka jednou z prvních realizací.

Návštěvou ve Vonoklasech odstartovala druhá série našich výletů po známých domech a vilách, které budou již v době našich reportáží prověřeny léty užívání. V případě vily od architektů Ladislava Lábuse a Lenky Dvořákové uběhlo od dokončení výstavby (neuvěřitelné) čtvrtstoletí.

Dřevo je materiál minulosti, ale především také budoucnosti. O tom jsme se mohli přesvědčit již před dvěma lety v čísle věnovaném uhlíkově neutrální architektuře (viz ERA21 #02/2022) a každoročně se o tom můžeme přesvědčovat při Salonu dřevostaveb. Na letošní ročník tohoto festivalu dorazila spoluzakladatelka nizozemské architektonické kanceláře Team V Do Janne Vermeulen a my jsme si nenechali ujít příležitost ji vyzpovídat. Rozhovor se logicky točil kolem nedávno dokončené obytné výškové budovy HAUT v Amsterdamu, která se stala jednou z nejvyšších hybridních dřevostaveb na světě.

Až sochařsky pojatá, bělostná nová budova ateliérů katedry výtvarné výchovy vyrostla v areálu brněnské pedagogické fakulty na Poříčí. Členitou hmotu stavby determinovala řada vnějších požadavků – nutnost zachovat průjezd do vnitrobloku, přítomnost budovy trafostanice na pozemku a potřeba dodržení jejího nepřerušeného provozu, požadavek na oslunění a odstup od sousedního bytového domu a zároveň snaha přivést dovnitř ateliérových místností co nejvíce světla. Ve třech různě vysokých patrech nového objektu se nachází ateliér nových médií, ateliér malby a dílna pro objektovou tvorbu.

Jemná prostorová křivka lávky spojující Holešovice s Karlínem je konstruována jako plynulá cesta vycházející z dynamiky pohybu chodců a cyklistů. Mostovka je podepřena dvěma nábřežními opěrami, dvěma pilíři na krajích ostrova Štvanice, aby do ostrova co nejméně zasahovala, a dvěma pilíři v nesplavném rameni řeky Vltavy. Na Štvanici volně schází rampa, jejíž půdorysná křivka kopíruje křivku hrany ostrova. Krajní pole konstrukce kvůli bezbariérovému a plynulému navázání na holešovické straně klesá pod hladinu povodně na úroveň chodníku na nábřeží. Toto pole je navrženo jako vertikálně pohyblivé v místě opěry, kde je umístěn hydraulický pístový mechanismus pro zajištění vertikálního zdvihu nad úroveň tisícileté vody. Konstrukčním materiálem mostu je ultravysokohodnotný beton s rozptýlenou výztuží (UHPFRC) s povrchem odpovídajícím lesklému bílému mramoru.