Rozhovor z čísla ERA21 #01/2017 – Podoby kritiky zveřejňujeme u příležitosti úmrtí Nikolause Kuhnerta 20. srpna 2025. 

Německý architektonický časopis ARCH+ se od svého založení vyprofiloval jako výrazné nezávislé periodikum propojující teorii a praxi architektury. Vybudovat kvalitní kritický diskurz i publikum pro takový časopis stojí nemalé úsilí a také čas. Dlouholetý vydavatel ARCH+ a doyen mezi architektonickými redaktory Nikolaus Kuhnert a jeho následovník v pozici šéfredaktora časopisu ARCH+ Anh-Linh Ngo přibližují hledání kritického přístupu k transatlantické debatě o architektuře a kritické vakuum v Německu po roce 1945, nutnost soustavně kultivovat diskurz i současnou krizi kritických médií a časopisů.

Životní prostředí na Zemi bylo od samého počátku existence naší planety formováno pravidelným střídáním dne a noci, obdobím světla a obdobím tmy. V tomto prostředí se vyvíjely živé organismy včetně člověka, které se přirozenému dennímu cyklu během mnoha milionů let přizpůsobily. Až do konce 19. století byly jedinými zdroji světla v nočním prostředí oheň, měsíc a hvězdy. Vynálezem umělého osvětlení a jeho masivním rozšířením však lidé začali bezprecedentním způsobem noční prostředí měnit v exteriéru i interiéru. Dokážeme dohlédnout všech důsledků, které s sebou tato změna přináší? O tom jsme hovořili se světelným expertem Hynkem Medřickým.

Historik a kritik Mario Carpo nás v rozhovoru s architektem Jiřím Vítkem provází zákrutami fungování generativní umělé inteligence. Své odpovědi pak s vypravěčskou bravurou ilustruje příběhy o psech a vážkách, robotech a řemeslnících, pravidlech a precedentech.

Zlatá éra obchodních domů v centrech měst je nenávratně pryč. Přesto existují cesty, jak tyto struktury nejen udržet při životě, ale dát jim i nový význam. O budoucnosti obchodních domů a možnostech jejich rekonstrukcí s námi hovořil architekt Ippolito Pestellini Laparelli, který se dříve podobným tématům věnoval v kanceláři OMA a nyní se na podobné projekty zaměřuje v rámci svého ateliéru 2050+.

Kompaktní struktura obytného bloku Nové Lauby v Ostravě přirozeně rehabilituje historický uliční systém a paměť místa, kde do šedesátých let 20. století stávaly měšťanské domy s typickým loubím. Členění hmot vychází z kontextu a měřítka okolní zástavby. Řešení parteru, výšek říms nebo systém okenního rastru v náznaku evokují členění bloku na jednotlivé domy, zároveň však stavba zachovává jednotný charakter kompaktního celku. Funkčně se ovšem jedná o soubor pěti samostatných komunikačních jader. Obchodní parter v ulici Velké využívá segment oblouku jako odkaz k historii místa, ustupuje zde a rozšiřuje ulici v pěší zónu jasně navazující na stávající loubí Staré radnice. Uvnitř městského bloku najdeme klidný vnitřní dvůr.