Historik a kritik Mario Carpo nás v rozhovoru s architektem Jiřím Vítkem provází zákrutami fungování generativní umělé inteligence. Své odpovědi pak s vypravěčskou bravurou ilustruje příběhy o psech a vážkách, robotech a řemeslnících, pravidlech a precedentech.

Zlatá éra obchodních domů v centrech měst je nenávratně pryč. Přesto existují cesty, jak tyto struktury nejen udržet při životě, ale dát jim i nový význam. O budoucnosti obchodních domů a možnostech jejich rekonstrukcí s námi hovořil architekt Ippolito Pestellini Laparelli, který se dříve podobným tématům věnoval v kanceláři OMA a nyní se na podobné projekty zaměřuje v rámci svého ateliéru 2050+.

Kompaktní struktura obytného bloku Nové Lauby v Ostravě přirozeně rehabilituje historický uliční systém a paměť místa, kde do šedesátých let 20. století stávaly měšťanské domy s typickým loubím. Členění hmot vychází z kontextu a měřítka okolní zástavby. Řešení parteru, výšek říms nebo systém okenního rastru v náznaku evokují členění bloku na jednotlivé domy, zároveň však stavba zachovává jednotný charakter kompaktního celku. Funkčně se ovšem jedná o soubor pěti samostatných komunikačních jader. Obchodní parter v ulici Velké využívá segment oblouku jako odkaz k historii místa, ustupuje zde a rozšiřuje ulici v pěší zónu jasně navazující na stávající loubí Staré radnice. Uvnitř městského bloku najdeme klidný vnitřní dvůr.

Jste to, co jíte. Heslo někdejší televizní reality show by se dalo parafrázovat a spolu s klasikem pronést možná ještě výstižnější výrok: jste to, jakou kulturu konzumujete. Dá se ale kultura konzumovat? Mylné pojetí kultury jako předmětu konzumace totiž vede k její degradaci na volnočasovou zábavu, jež se zcela míjí se smyslem slova odvozeného od latinského colere. Rozpor ve výkladu pojmu mezi politickou reprezentací a kulturní veřejností aktuálně vyhřezl na povrch v Českých Budějovicích, které se připravují na titul Evropského hlavního města kultury (EHMK) pro rok 2028. Ukazuje se, že chybné pojetí kultury může dokonce vést až k paradoxní situaci, kdy titul EHMK může danému kulturnímu prostředí spíše uškodit, což se nejviditelněji projevuje právě v architektuře a přístupu ke správě veřejného prostoru. České Budějovice tak mají nakročeno k mezinárodní ostudě.

Ačkoli mnohdy chceme věřit tomu, že města, v nichž žijeme, jsou především výsledkem tvořivé a cílevědomé práce architektů a urbanistů, není to tak docela pravda. Města do značné míry formuje i všední život, který se v nich odehrává, vzájemné interakce jejich obyvatel a každodenní běžné události. A když se ve městě někdy odehraje výjimečná událost, zanechá posléze na jeho matérii mimořádné stopy.