Farní areál v Lidečku tvoří trojice staveb. Barokní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, budova fary z 16. století a novostavba společenského sálu, která nahradila původní objekt kulturního centra z padesátých let. Novostavba svým tvarem kopíruje hranici parcely a vymezuje prostranství pro venkovní aktivity. Symbolika v pojetí architektury jako procesní cesty podtrhuje význam i účel stavby. Na počátku je reprezentativní veřejný prostor před kostelem, následuje cesta podél zastřešeného venkovního prostoru, do kterého je vložen společenský sál, až k zadní terase zahrnující torzo staré kamenné zdi. Dispozičně variabilní společenský sál je konstrukčně řešen jako cihlová stavba s tradičním obkladem z modřínového šindele. Farní centrum v Lidečku je kolektivní dílo: na realizaci se podílela celá farnost, jak finančně, tak manuálně. Stavba získala cenu Grand Prix Architektů 2022 v kategorii novostavba.

Budova Slovenské národní galerie na svou obnovu čekala od roku 2001, kdy byly z havarijních důvodů zavřeny výstavní prostory v Přemostění, kterým architekt Vladimír Dedeček v sedmdesátých letech propojil dvě křídla historických Vodních kasáren. V roce 2012 následovalo uzavření kasáren se stálými expozicemi z důvodu nevyhovujících podmínek pro umělecká díla a nakonec i odstavení knihovny a administrativní části, kterou v témže roce vytopily přívalové deště. Cílem obnovy bylo objevit a scelit rozvrácené funkční a prostorové vztahy, a to jak uvnitř areálu, tak vůči sousedním městským prostranstvím. Řešení vstupních prostorů potvrzuje existující nástupní osu z nádvoří historického objektu a zároveň integruje nově vzniklou osu propojení s centrem města, vycházející z Dedečkovy ortogonální osnovy. Parter areálu se stává součástí přirozených pěších propojení a z galerie se stává otevřená zvoucí instituce.

Toto číslo časopisu mělo být původně zaměřeno na zoologické zahrady. Různé podněty, shrnuté v úvodním textu (rubrika východiska), však přesunuly naše pole zájmu mimo tato místa světské zábavy z nahlížení do omezených zvířecích výběhů. Pomyslné stírání hranic mezi lidmi a divokými zvířaty překročilo oblíbená celoskleněná rozhraní zoologických expozic. Zvířata se ocitla na svobodě, ve svých přirozených teritoriích, která se vlivem působení člověka významně ztenčila. Obsah čísla hledá možnosti, jak je znovu alespoň částečně rozšířit, a to nejen fyzicky, ale i významově. Snaží se o emancipaci z podřízenosti antropocentrickému pohledu na životní prostředí, o objevování nových ekologií vzájemného mezidruhového soužití. Ukazuje, že znovudivočení nemusí nutně vyústit v regresi, ale může podnítit fascinující transgresi.

Petr Hájek patří k architektům, kteří ve své tvorbě berou zvukovou složku velmi vážně. Už od prvních realizací v rámci studia HŠH architekti se zaměřoval na akustiku, které dokonce dokáže podřídit základní myšlenku a celkový koncept stavby. Jeho zájem o zvuk a hudbu vyvrcholil ve chvíli, kdy stanul na pódiu s významnými interprety a dirigenty jako spoluautor experimentální hudební kompozice. Hovořili jsme s ním o komponované architektuře a urbanismu, o aktuálních projektech jeho ateliéru i o specifických zadáních pro jeho studenty.

Zanedlouho uplyne neuvěřitelných devatenáct let od chvíle, kdy se časopis ERA21 zabýval tématem vztahu architektury a zvuku poprvé. Vyšel tehdy ve spolupráci s architektem a hudebníkem Ivanem Palackým, který se stal vůbec prvním kurátorem čísla, a ustanovil tak pozici přizvaných odborníků, jejichž zkušenosti a profesní rozhled u většiny publikovaných témat využíváme.