V centru města spolupracovat musíte, i když se třeba leckomu nechce. Něco nebo někdo vás donutí. Nemá cenu vzdorovat, jakkoli se to děje. Má cenu se ptát, zkoumat, poslouchat, hledat kompetentní lidi a udržitelná řešení. Zní to logicky a docela jednoduše. Opak je ale pravdou. V případě revitalizace Čelakovského sadů v Praze se za pět let od začátku projektu podařilo mnohé změnit a prošlapat cestu ve sněhu. Stejně jako respektovat cesty vyšlapané jinými.

Čím je dánská architektura specifická, jaké jsou její dějiny a k jaké budoucnosti směřuje? Je jen málo povolanějších současných odborníků, kteří by na tyto otázky uměli srozumitelně odpovědět, než filozof Kristoffer Lindhardt Weiss. Dánskou architektonickou scénu dlouhodobě zkoumá a popisuje pro domácí a zahraniční publikum, přitom je této scény sám neoddělitelnou součástí.

Hmotová kompozice výstavního pavilonu, tvořená třemi nahoru se zvětšujícími kvádry, je základním principem stavby ze sedmdesátých let architektů Libora Erbana a Jana Bendy. Tento princip byl ale postupem času potlačen a znepřehledněn. Návrh obnovy pavilonu jej znovu navrací, jasně definuje a dále rozvíjí. Část pavilonu je odstrojena, odhalena je jeho konstrukční podstata. Zvolenou kompozicí pevné a průhledné formy je vyjádřeno nové uspořádání objektu, kde se pravá část uzavírá, levá část je naopak pojata maximálně volně a vzdušně. Přeměna v sofistikovaně řízený objekt není skryta a je přiznána venkovním technologickým objektem.

Po vzoru svých vikingských předků dobývá dánská architektura celý svět. Dánové plní architektonické zpravodajství a stránky časopisů od nepaměti. Arne Jacobsen, Jørn Utzon, Henning Larsen, pro každého architekta notoricky známá jména. 
Co to ale dánská architektura vlastně je a proč se o ní všude a tak často mluví? Její historie je popisem emancipace, jejího vývoje z čistě inspirované k inspirující...

Projekt technologického centra naplňuje vizi UMPRUM jako živé a plně funkční součásti centra Prahy. Potřebu vnější komunikace a otevřenosti zhmotňuje čelní fasáda stavby zvýrazněním a otevřením hlavního vstupu. Vynechání vstupního segmentu historizující fasády přes celou výšku dokládá transformaci budovy ze školy základní na školu vysokou. Stavba sestávající ze dvou traktů s dvěma podzemními a pěti nadzemními podlažími poskytuje moderní technologické zázemí pro všechny obory, potřeby prezentace i potřebné technické vybavení pro provoz budovy. Technologické provozy jsou soustředěny do bočních křídel, lehké provozy jsou situovány do středu dispozice. Organizace všech prostor umožňuje vstup přirozeného světla a vizuální propojení centrálních polotransparentních provozů.