Multifunkční sál vznikl vestavbou do dvorany neorenesančních Císařských lázní z roku 1895, jednoho ze symbolů karlovarského lázeňství. Vestavěná konstrukce stojí na šesti ocelových nohách a památkově chráněné budovy se jinak nedotýká. Všechny soudobé zásahy jsou tak jasně přiznané a reverzibilní, aby mohly být kdykoli v budoucnu lehce demontovány. Díky pohyblivé výšce se může hlediště rychle proměnit na konferenční nebo taneční sál, který vyžaduje plochou podlahu. Jeviště je vybaveno posuvnou akustickou stěnou a polohovatelnými panely, které dokážou prostor přizpůsobit nejrůznějším zvukovým požadavkům. Konstrukce připomíná červeného transformera, který navazuje na strojní estetiku lázeňského provozu a přetváří dvoranu do nové funkce.

Francouzská architektura 20. století je úzce spjata s betonem, možná více než v jiných zemích. Vzpomeňme na Augusta Perreta nebo Le Corbusiera, kteří se proslavili používáním tohoto materiálu v pohledové a surové podobě. Beton je považován za trvanlivý materiál, je poměrně levný a můžeme ho použít téměř kdekoli, v různých povrchových úpravách. Jenže také spotřebovává písek a vodu a výroba cementu má na svědomí přibližně 7 % celosvětových emisí oxidu uhličitého. Je to skvělý materiál, ale v dnešní době nadužívaný a z dlouhodobého hlediska příliš cenný a problematický z hlediska dopadů na životní prostředí. Na mostech a v základech se bez něj neobejdeme, ale v mnoha jiných případech ano. Dřevo, sláma, rákos, kámen, hlína, konopí – to jsou materiály, které vidíme v současné francouzské architektuře čím dál častěji.

V létě 2021 se cípem jižní Moravy v území mezi Břeclaví a Hodonínem prohnalo tornádo. Živelní katastrofa si vyžádala šest životů, stovky zraněných a miliardové škody na soukromém i veřejném majetku. Na okamžitou pomoc v oblasti byly vynaloženy nemalé finanční i lidské zdroje – kromě humanitární pomoci šlo zejména o nutné opravy infrastruktury a staveb. Jak ale vypadá území po dvou letech od události? S městským architektem Ondřejem Stolaříkem jsme se vydali navštívit nejvíce zasažené části Hodonína. 

Rekonstrukce jednoho z nejvýznamnějších veřejných prostorů moravské metropole probíhala v roce 2022 sice za bariérou stavebního oplocení, ovšem na přání architektů průhlednou, takže zvědaví Brňané mohli sledovat průběh prací v přímém přenosu. Park se otevíral po částech (kvůli uchycení výsadeb) od jara 2023 a dnes má za sebou první letní sezónu. Přirozeným těžištěm se stal nový objekt kavárny, jehož elipsovitá podpora střechy vizuálně ukončuje pohledovou osu z náměstí Svobody. Na kavárnu a dětské hřiště pak navazuje multifunkční centrální plocha s výrazným vodním prvkem, ohraničená dřevěnou lavicí. Důležitou složkou návrhu je krajinářské řešení Kláry Zahradníčkové, která byla do týmu přizvána v roce 2019, a také řešení hospodaření s dešťovými vodami.

Žijeme ve zvláštní době... nebo spíš v době z historického hlediska běžné? Destrukce blízkého prostředí jako by se našemu mentálnímu prostoru dlouho vyhýbala. Vzdálené válečné konflikty a řádění přírodních živlů stály delší čas pocitově opodál. Dnes už tomu tak ovšem není. Pulz doby obnovil existenční témata i jejich blízkost.