Číslo věnované soutěžím vychází přesně po sedmi letech. Během této doby díky práci osvícených komunálních politiků, lokálních spolků, městských architektů, České komory architektů, ale i řady novinářů a popularizátorů vzrostlo povědomí o tom, co to vlastně architektonická soutěž je a k čemu slouží. Z řad architektů se formují profesionální organizátoři a například v Praze, Brně nebo Ostravě vznikly městské instituty a kanceláře, které mají speciální oddělení věnující se přípravě soutěží. To vše přispívá k jejich postupně rostoucímu počtu.

Za poslední čtyři roky se u nás celková plocha skladů zdvojnásobila. Česko má strategickou polohu v těsné blízkosti jednoho z nejbohatších regionů, nabízí však levnější pozemky, nižší stavební náklady, dostupnou, ale méně sociálně chráněnou pracovní sílu, stabilní, ale slabé regulační nástroje – ideální podmínky pro vznik dalších a dalších logistických center. Kromě už ustáleného spojení Česko – montovna Evropy můžeme mluvit o naší zemi také jako o jejím pomyslném překladišti...

„Jsme přesvědčeni, že se nebude jednat o aktivitu krátkodobou,“ napsal šéfredaktor ERA21 Rostislav Koryčánek v roce 2002 ve svém prvním editorialu. Časopis začal vycházet v Brně a ze začátku to vypadalo, že půjde o periodikum spíše místního významu, zaměřené na ekologii a stavění. V letošním roce vstupuje ERA21 do svého 20. ročníku, přináší informace ze světa architektury v širokých souvislostech a ovlivňuje architektonické myšlení v celém Česku. Po letech se v Brně sešlo všech pět dosavadních šéfredaktorů – Helena Šnajdarová, Rostislav Koryčánek, Osamu Okamura, Zuzana Morávková a Filip Landa –, aby vývoj časopisu zhodnotili. A definitivně se potvrdilo: nejednalo se o aktivitu krátkodobou.

Nová základní škola doplňuje zástavbu srostlice obcí Psáry a Dolní Jirčany zatím spíše volně. Pozemek přiléhá k frekventované hlavní silnici na Prahu, a zatímco směrem na západ je z oken výhled do polí, veřejný prostor před hlavním vstupem ukončuje urbanistickou osu od dolnojirčanské návsi. Dvě podlouhlá křídla školy s nenápadným výrazem inspirovaným vesnickými hospodářskými staveními, která obsahují především učebny a administrativu, svírají v úhlu mezi sebou nižší kvádrovitý objekt jídelny a tělocvičen obložený dřevěnými lamelami. Výukové prostory jsou organizovány do klastrů po třech až čtyřech kmenových učebnách, klastry mají vždy vlastní barevnou identitu a přímý přístup do venkovního prostoru. Celý objekt je řešen jako energeticky pasivní s vlastním systémem sběru dešťové vody.

Varšava a Praha sdílejí osud hlavních měst i historii protkanou dopady plánovaného rozvoje. Liší se však jejich startovací pozice. Varšava byla téměř zničena během druhé světové války a dodnes se potácí s částečným hledáním vlastní identity. Silné rozvojové tlaky na hlavní město vedly k realizaci projektů, které městu přinesly administrativní distrikty, celé nové čtvrtě, nové problémy a výzvy. S těmi se částečně vypořádává Kancelář architektury a prostorového plánování hlavního města Varšavy (Biuro Architektury i Planowania Przestrzennego, BAiPP). O městě hovoříme s jeho hlavní architektkou Marlenou Happach.