Logistická centra zabírají zemi jaksi více než jiná výstavba, především proto, že mimo toto „zabírání“ nedělá jejich architektura mnoho jiného. Přestože jsou problematická sama o sobě, nabízejí především vhled do toho, jak obecně přetváříme „přírodní“ zemědělskou půdu jinými „umělými“ povrchy. V kontextu změny klimatu, ke které jak logistika, tak zemědělství výrazně přispívají, se ale zdánlivá jasnost hranice mezi přírodním a umělým světem ztrácí.

Architektura veřejných staveb a způsob zadávání veřejných zakázek na projektové práce je velké a veřejnými zadavateli často bohužel opomíjené téma. Ti většinou příliš nerozlišují mezi výběrovým řízením na dodávku spotřebního materiálu a komplexní dodávku služeb. Přitom způsob výběru architekta a jeho honorář mají naprosto zásadní význam pro kvalitu projektu, podle kterého se stavba později realizuje. U velkých zakázek, jejichž investice se pohybuje ve stovkách milionů korun, by soutěž o návrh měla být standardem a toto doporučení obsahuje i vládou schválená Politika architektury a stavební kultury ČR. Naopak u zakázek malého rozsahu mimo režim zákona o zadávání veřejných zakázek pak lze využít i další postupy, které se principům soutěže alespoň blíží.

V letech 1993–2019 bylo vypsáno celkem 632 architektonických soutěží s doložkou regulérnosti. Před sedmi lety provedl časopis ERA21 analýzu soutěží za období 1993–2012 na základě tehdy dostupných dat. Nyní předkládáme aktualizovanou a podrobnější analýzu vycházející z databáze, kterou od roku 2014 spravuje platforma CBArchitektura. Data jsou získávána z veřejně dostupných zdrojů, jako jsou Věstník veřejných zakázek a Registr smluv, a komunikací s jednotlivými aktéry. Historická data vycházejí z dobových odborných periodik a archivu pracovní skupiny pro soutěže ČKA. Z porovnání obou analýz vyplývá, že počet každoročně vypisovaných soutěží v posledních letech roste. Přesto je soutěží stále málo – jejich prostřednictvím se zadávají v průměru jen asi 2 % stavebních zakázek v ČR.

V rámci publikace Památníku Jana Palacha ve Všetatech od autorů Miroslava Cikána a Pavly Melkové (MCA atelier) jsme vyzpovídali historika Petra Blažka, hlavního autora historické expozice a místopředsedu soutěžní poroty. V časopise byla publikována zkrácená verze, plnou verzi rozhovoru naleznete zde.

Ve středočeských Všetatech stojí nenápadný vesnický dům, z něhož jednoho lednového rána roku 1969 odešel Jan Palach, aby se sem už nikdy nevrátil. Loni byl tento dům otevřen veřejnosti jako součást památníku, který slouží k připomenutí poselství Palachovy oběti. Památník je tvořen adaptovaným objektem domu, z boku proraženým ostrým hranolem vstupu, meditativní zahradou s lavicí a skupinou stromů a oddělenou přízemní budovou muzejní expozice. Architektonické řešení vzešlo z otevřené architektonicko-umělecké soutěže pořádané Národním muzeem v letech 2015–2016.