Přeměna někdejšího záhumenního hřbitova na park s herním vybavením pro děti transformuje pozapomenutou průchozí zahradu na místo aktivního odpočinku všech generací. Návrh vychází ze tří základních principů – aktivace rozhraní parku, umožnění svobodnějšího pohybu na jeho vnitřní ploše a doplnění stávajících objektů o nové prvky. Nová výsadba představuje extenzi cikcak uspořádání stromů původní aleje do diagonálního stromového rastru v celé ploše parku. Zemina v bezpečné vzdálenosti od kořenového systému stromů byla stabilizována jako volně pochozí mlatový povrch, odlehčující jedinou existující komunikační osu. Historická vrstva původně hřbitovních objektů zůstala zachována. Projekt vznikl ve spolupráci architekta, krajinářské architektky a výtvarníka na základě vítězství v architektonické soutěži.

Architektura místa zrcadlí silnou tradici sklářství, na kterou navazuje práce a design firmy Lasvit. Návrh současnou formou interpretuje typický dvoupodlažní sklářský dům a doplňuje areál v jeden funkční celek. Původní památkově chráněné domy z počátku 19. století jsou doplněny o dva nové, jejichž tvar byl abstrahován do jednoduché formy obdélného půdorysu s valbovou střechou. Skleněný dům nahradil zděný krček, který dříve spojoval oba historické domy, a slouží jako kancelářská kavárna, jednací místnost a knihovna vzorků. Černý dům v zadní části pozemku skrývá třípodlažní otevřený prostor určený pro testování a prezentaci vzorků 1 : 1, skleněných objektů, které mohou vážit i pět tun.

V průběhu 20. století zmizela voda z české krajiny. Potřeby industriální společnosti a představy o neomezeném pokroku a ovládnutí přírody spoutaly vodu do tenat infrastrukturních sítí. Potoky a řeky se proměnily v distribuční kanály se zpevněnými koryty a napřímenými toky a voda zachycená v mohutných nádržích se stala surovinou využívanou pro potřeby růstu národního hospodářství. Je ovšem třeba vnímat, že tento proces nebyl výsledkem inženýrské ignorance či zhoubných politických ideologií. Snahy o ovládnutí vod, jež ve 20. století vedly k proměně vodního režimu v Česku, vycházely ze širokého společenského konsenzu.

Zatímco drobná bojovná školačka ze Švédska pluje přes masu vody Atlantického oceánu vyčinit americkému prezidentovi, stává se klima a s ním spojené problémy stále větším tématem i na lokální úrovni u nás v ČR. Nedávno se mě kamarád IT specialista zeptal, co by mohl jakožto pasivní majitel polností restituovaných po předcích udělat proti suchu. Překvapilo mě to. Pro mě coby odborníka je problém s vodou v krajině tématem již dlouho a zvykl jsem si, že pravidelně chodí větší či menší povodně, nemalá část českých polí je trvale degradována erozí a v posledních letech se k tomu přidalo sucho...

Liam Young sám sebe označuje za technooptimistu a spekulativního architekta. Co tato pozice znamená a jaký vliv mají na architekturu a obecně na naše prostředí digitální technologie, umělá inteligence nebo sociální média, odhaluje v rozhovoru s Irenou Hradeckou.