V Praze, ale ani v jiných českých městech dosud neexistovala žádná jednotná pravidla, která by určovala, jakým podílem by se měli investoři obci revanšovat za zhodnocení jejich pozemků díky změnám územního plánu. Pražský magistrát proto začal připravovat dokument s názvem Metodika spolupodílu investorů do území – doporučená kontribuce při změně ÚP. Základní principy tohoto nástroje objasňuje architekt a vedoucí autorského týmu metodiky Filip Foglar z kanceláře náměstka pro územní rozvoj Petra Hlaváčka. 

Pojetí obytné krajiny z první poloviny 20. století nebo rekreačních krajin z té druhé už není dostačující. Ani příměstské parky či systémy zelených prstenců a klínů coby současné fenomény větších i menších zásahů celistvě nenaplňují potenciál rekreace mimo osídlení. Jak uchopit vstup člověka do krajiny dnes? Od jejích hodnotných po méně hodnotné části, v dnešním světle ekologických výzev a nutné produkce, ekosystémových služeb a jejich diverzity ve vztahu k nárokům na náš pobyt v přírodě? ...

Dostavba Jihočeské vědecké knihovny je reakcí na skulpturální formu stávající budovy ze sedmdesátých let minulého století, která odráží dobu svého vzniku i původní náplň Muzea dělnického revolučního hnutí. Kvalitní brutalistní architektura této stavby je hmotově velmi členitá, půdorysně ale nepříliš vhodná pro účel knihovny s volným výběrem knih. Dostavba je řešena jako jednopodlažní pavilon levitující nad terénem, prosklený po celém obvodu s výhledy do zeleně. Kompaktní horizontální hmota odpovídá požadavku zadavatele na rozšíření prostoru pro návštěvníky s flexibilní dispozicí, volným výběrem knih a vytvoření reprezentativního bezbariérového vstupu do knihovny, který je řešen formou širokého sklonitého chodníku z Lidické třídy. Propojení obou budov zajišťuje rampa v proskleném tubusu. Po straně budovy se otevírá průchod parkem směrem k řece, kam jsou umístěny výtvarné prvky – Novohradský valoun a stávající památník padlým u Zborova.

Developer není v České republice příliš populární postava – naopak. Neexistuje mnoho profesí, které by byly vnímány tak negativně. Development je ovšem v principu neutrální proces investování do nemovitosti bez ohledu na měřítko, jehož cílem je zhodnocení dané nemovitosti a důsledkem územní rozvoj. Pokud se nerozhodneme či nebudeme donuceni na rozvoj vystavěného prostředí úplně rezignovat, je development nevyhnutelný, ať už v jakékoli formě. V nejširším hledisku tak záleží pouze na schopnosti dohody a na naší společnosti jako celku, jaké hodnoty budou prostřednictvím developmentu vznikat. 

Navrhování je v každém svém kroku spojeno s otázkou „proč“. V případě navrhování nemocnic nebo zdravotnických zařízení obecně je ale nalézání koherentního systému argumentů obzvlášť komplikované a nezřídka lze během procesu dojít k různým a přitom platným odpovědím, které se však jeví jako vzájemně vylučující. I pro současnou architekturu zdravotnických staveb můžeme nalézt poučení v historii.