Malé zásahy, velké dopady. Drobná architektura neznamená drobné úsilí. Často se za ní skrývají srdceryvné příběhy, letité snahy místních iniciativ, sousedské sny a přání, vyřešené konflikty a nepatrné katarze. Autobusová zastávka může být oknem do duše vesnice, malá lávka zpříjemněním přístupu ke studánce na lázeňském výletním okruhu. Zvonička ochrání hory před těžbou černého uhlí. Rozhledna může mít pouhých šest metrů a rodinná kaple, která je poctou vlastnímu dědečkovi, zase může sloužit jako pokojné místo zastavení pro cyklisty a pěší turisty široko daleko.

Dolní Břežany platí za výspu současné architektury zhruba od roku 2009, kdy spolupráce starosty Věslava Michalika a obecní architektky Anny Šlapetové začala nést první plody. K řadě architektonicky pozoruhodných projektů přibyla v roce 2020 nová mateřská škola. Fakt, že pro své mladé obyvatelstvo potřebuje obec hned dvě třítřídní školky, o lecčems vypovídá. Do nové budovy na západním okraji obce se přestěhoval provoz druhé z nich, která předtím jedenáct let provizorně využívala nevyhovující stavbu na dvoře základní školy. Dispozičně tvoří nový objekt k obslužné komunikaci obrácená páteřní chodba a na ni směrem k jihozápadu navěšené tři prsty pobytových místností dětí. Směrem do zahrady tyto prsty hmotově mírně gradují a uzavírá je prosklená stěna s terasou. Zvenku i v interiérech je pak odlišuje individuální barevné ladění do žluté, oranžové a červené.

Po dvou náročných tématech jsme se rozhodli připravit pro vás odpočinkovější letní čtení, v němž se pokusíme ukázat drobné objekty napříč naší zemí i napříč typologiemi. Může posloužit jako bedekr pro prázdninové cestování, které jsme si během pandemie nemohli dopřát.

Jednou z nejtragičtějších událostí, která se může přihodit rodičům, je ztráta jejich milovaného dítěte. O dětské smrti se nehovoří snadno, přitom rodiny s vážně nemocnými dětmi často potřebují pomoc, která je v Česku nedostatečná. Změnit se to pokouší projekt dětského hospice Dům pro Julii v Brně. Hovořili jsme s jeho ředitelkou Radkou Vernerovou a autory návrhu z ateliéru Čtyřstěn. 

Studentský dům v pražských Holešovicích se vědomě hlásí k velkoměstskému formátu staveb s pevnou uliční čarou, otevřeným parterem a širokým chodníkem se stromořadím. Právě tento způsob zástavby byl pro Staré Holešovice neboli Zátory typický, ale dnes je patrný jen na několika osamocených domech z přelomu 19. a 20. století, které zde trčí jako zbytky po bombardování. Necitlivé zásahy zejména dopravních staveb socialismu téměř zničily charakter městskosti. Novostavba studentských kolejí má ambici jej znovu vykřesat, zpevnit rozbitou uliční strukturu a stát se jedním z prvních kroků na cestě k oživení okolí v pulzující městskou čtvrť.