Tento architektonický skvost z roku 1933, který podle některých pramenů možná pochází z pera samotného Bohuslava Fuchse, našel své zachránce v podobě uvědomělých nových majitelů. Ti se rozhodli pro důkladnou rekonstrukci, která by sice zohledňovala nároky na nejvyšší standard moderního bydlení pro osmičlennou rodinu, ale zároveň by respektovala původní atmosféru třicátých let minulého století. Dům tedy prošel rekonstrukcí, která je natolik inspirativní a povedená, že se dostala do finále prestižní soutěže Grand Prix Architektů – Národní ceny za architekturu 2022.

Jednopodlažní dům s atriem specifického tvaru, postavený v roce 2006 podle projektu Borise Redčenkova, Prokopa Tomáška a Jaroslava Wertiga z ateliéru A69 – architekti, se nachází v blízkosti žižkovské Chmelnice, kde se mísí modernistické zásahy se strukturou zahradního města. V některých diskuzích na internetu vyvolávalo pochybnosti soukromí atria, protože je do něj vidět z oken nedalekého osmipodlažního paneláku. Z ulice ale přítomnost jakéhokoli rodinného domu takřka není znatelná – pozornost kolemjdoucích možná upoutá plot porostlý popínavou zelení, dům sám za ním stojí zcela skrytě.

Není to tak dávno, kdy nebyla k dispozici širší volba ohledně dveřní zárubně. Velkému zájmu se těšila klasická „obložka“ a v menší míře se používala ocelová zárubeň. V současné době jsou čím dál více vyhledávány skryté zárubně, které potvrzují trend minimalistického a nadčasového designu v duchu čistých a rovných linií.

Koncept založený na překopírování úhlu okolního terénu do stejně zešikmených ploch interiéru stavby je dodnes jedinečným experimentem. Netradiční je též fasáda, kterou architekti Jan Šépka, Tomáš Hradečný a Petr Hájek opatřili růžovým nátěrem, inspirovaným stavbou průtokového kanálu Ústavu vodního stavitelství v Berlíně od Ludwiga Lea. Jak se žije v domě, kde šikminy zaujímají téměř dvě třetiny veškeré podlahové plochy?

Jedním z domů, nad kterými architektonická bublina před skoro dvaceti lety notně óchala a áchala, byl takzvaný Slamák Petra Suskeho a jeho ateliéru SEA. Architektonický koncept „stohu slámy s deštníkem“ originálně kombinoval zemitost přírodní architektury s lehkostí high-tech konstrukce. Realizace se pak kolem poloviny nultých let stala vděčnou stálicí studentských rešerší i novinových článků všeho druhu.