Zahrada je tu proto, abychom ji využili na maximum. Ideální je zde strávit tolik času, kolik je vůbec možné. Ať už se jedná o trávení času s rodinou, grilování s přáteli nebo užívání si sluníčka v klidu a pohodlí. Ale nyní můžete stejný styl přenést i do dalších částí svého pozemku. Jeden design, jedna forma, jeden styl z předzahrady až do hlavní zahrady. Dokonale stejná barva, materiál i kvalita zaručeny.

Budova od architekta Františka Lýdie Gahury, otevřená rok po smrti Tomáše Bati, je nejhodnotnější památkou zlínského konstruktivismu a vrcholem fenoménu tzv. baťovské architektury. V padesátých letech 20. století byla přestavěna na koncertní sál a uměleckou galerii, čímž zcela zanikly její architektonické kvality a jméno Tomáše Bati mělo být vymazáno z paměti. Důsledná obnova původní podoby památníku, připravovaná dlouhých osmnáct let, znovu směřovala k jednoduchosti a redukci všeho postradatelného vybavení. Veškeré provozní, technické a servisní prvky a prostory jsou proto umístěny mimo budovu. Hlavním smyslem objektu je prožitek prostoru, světla, zastavení času a zklidnění. Vzhledem k památkové ochraně stavby byl při rekonstrukci kladen velký důraz na vlastní provedení prací a restaurátorské postupy.

Ocenění za mimořádný přínos architektuře v posledních pěti letech, cenu Architekt roku 2019, získal přední český architekt Stanislav Fiala, za nímž stojí desítky mimořádných a originálních staveb. Čestné uznání poroty obdržela Jana Kostelecká, která v roce 2007 zorganizovala v Čechách první Pecha Kucha Night a více než pět let vydává publikace zaměřené na architekturu a design. Slavnostní vyhlášení výsledků již jedenáctého ročníku soutěže proběhlo 10. září 2019 v prostorách Centra architektury a městského plánování (CAMP) v Praze.

Častou chybou při finalizaci veřejných staveb je použití nevhodných detailů s cílem úspory nákladů. Dveřní kování řešíme většinou až během realizace projektu a často je hlavním kritériem výběru jenom cena. Použité materiály i mechanismus kování tedy občas neodpovídají zvýšeným funkčním nárokům veřejných objektů.

Architektonické tvorbě je vlastní určitý kritický náhled, který směřuje kupředu i nazpátek. Přívlastek „postdigitální“ odkazuje k právě takové reflexi v situaci, kdy se nedílnou součástí navrhování, realizace i užívání staly výpočetní nástroje.