O fenoménu kompaktního města, suburbanizaci, o bydlení ve městě a měřítkách kvality života, o výstavbě ve městě, stavební legislativě a nekonečné kauze Pražských stavebních předpisů, o politice a také o tom, jak oni sami bydlí a jaké stavby považují ve městě za kvalitní, jsme diskutovali se třemi architekty, urbanisty, odborníky v oblasti plánování měst.

Vážení posluchači, v následujících několika lekcích položíme základy ničení měst. Uvedeme hlavní nástroje, které k ničení měst používáme, a zmíníme několik osvědčených technik, jak města průběžně dusit a oslabovat. Rovněž probereme několik nouzových tahů, pokud se nám destrukce nedaří dostatečně rychle a efektivně. Připomeneme si pozitivní příklady nastavení zničujícího prostředí, včetně mého favorita a jak věřím i budoucího lídra v této oblasti, České republiky.

Tématy prvního čísla roku 2016 jsou architektura a plánování města ve vztahu ke specifickým potřebám žen a mužů. Jejich reflexe může pomoci vytvářet osvobozený veřejný prostor. Nebudeme se však věnovat velkým urbanistickým zásahům do krajiny či města bez vztahu ke každodennosti. Ukážeme malé proměny s velkým dosahem a představíme přístupy, které vedou k vytvoření prostředí příjemného pro různé uživatele s různými požadavky. Jak ulehčit pohyb po městě osobě pečující a zároveň pracující? Jak navrhnout park, který by mohly využívat všechny věkové, genderové i sociální skupiny? Co může ženám žijícím na předměstí přinést Nový urbanismus?

Pozdně secesní dům postavený kolem roku 1910 podle návrhu architekta Felixe Neumanna je součástí blokové zástavby vymezující hlavní ostravské náměstí. Původně čtyřpodlažní, památkově chráněná stavba s mansardovou střechou a zdobným štítem byla celkově rekonstruována a modernizována, provedené úpravy spočívají především ve zkvalitnění vnitřního prostředí při zachování principu původní dispozice a rozšíření využitelných ploch. Dům je doplněn o výtah a nezbytné hygienické zázemí. Nejvýraznější změnu představuje loftový byt přes dvě podlaží, který je prosvětlen nově vloženou skleněnou stěnou doplněnou šikmými lamelami v původní rovině střechy, jenž svým moderním pojetím přispívá k oživení celého domu i náměstí.

Stavba je kulturní nadstavbou provozu tiskárny, pokračováním původního konceptu z roku 2001. Z pohledu urbanistických vztahů a vnitřního městského prostoru zklidňuje a sceluje dříve rozdrobenou uliční frontu, integruje objekt trafostanice do objemu a fasády stávající tiskárny. Kulturní funkce přístupná veřejnosti se prezentuje otevřenou konzolou do ulice, kde se logicky propojuje s veřejným prostorem. Uzavřenost původní stavby tiskárny s výrobou směrem do ulice je vyvážena otevřeným transparentním objemem. Architektura původní budovy i nové dostavby se nevztahuje k obytným fasádám okolí, nemaskuje se. Je jiná, plní jinou funkci směrem k městu i místu. Dělá ho bohatším, různorodějším, živějším.