O fenoménu kompaktního města, suburbanizaci, o bydlení ve městě a měřítkách kvality života, o výstavbě ve městě, stavební legislativě a nekonečné kauze Pražských stavebních předpisů, o politice a také o tom, jak oni sami bydlí a jaké stavby považují ve městě za kvalitní, jsme diskutovali se třemi architekty, urbanisty, odborníky v oblasti plánování měst.

Profesor Ivan Koleček, architekt, můj někdejší učitel, říká, že když přijede do města a vidí jeřáby, znamená to, že se tam staví a že jsou tam potřeba architekti. Řada českých architektů si přesto stýská, že postavit „normální“ dům ve městě je neuvěřitelný výkon, něco jako boj s úředníky či hon za papíry. Současné nastavení stavební legislativy je skutečně alarmující a shodují se na tom jak architekti (Pavel Hnilička, Jakub Filip Novák, Filip Tittl v diskuzi Stavět ve městě, kterou vedl Filip Landa), tak právníci (Jiří Plos v poznámkách k novele stavebního zákona a k podmínkám stavění ve městě). A přestože statistiky stále poukazují na odliv obyvatelstva z měst, mentální nastavení společnosti se pomalu proměňuje. Lidé chtějí zpět svá města, chtějí v nich bydlet, pracovat, bavit se. Nechtějí bydlet v satelitech za městem, nechtějí jezdit do práce autem, taxikařit dětem a nakupovat jednou týdně v supermarketu. Ostatně Brno, kde sídlí naše redakce, je toho důkazem; začátkem roku americký server Numbeo.com moravskou metropoli zařadil na 46. místo ze 143 v žebříčku kvality života a New York Times dokonce na 27. místo z 52. Velkou nadějí jsou pro Brno také nově zřizovaná Kancelář architekta města nebo připravovaný plán mobility.

Tématy prvního čísla roku 2016 jsou architektura a plánování města ve vztahu ke specifickým potřebám žen a mužů. Jejich reflexe může pomoci vytvářet osvobozený veřejný prostor. Nebudeme se však věnovat velkým urbanistickým zásahům do krajiny či města bez vztahu ke každodennosti. Ukážeme malé proměny s velkým dosahem a představíme přístupy, které vedou k vytvoření prostředí příjemného pro různé uživatele s různými požadavky. Jak ulehčit pohyb po městě osobě pečující a zároveň pracující? Jak navrhnout park, který by mohly využívat všechny věkové, genderové i sociální skupiny? Co může ženám žijícím na předměstí přinést Nový urbanismus?

Pozdně secesní dům postavený kolem roku 1910 podle návrhu architekta Felixe Neumanna je součástí blokové zástavby vymezující hlavní ostravské náměstí. Původně čtyřpodlažní, památkově chráněná stavba s mansardovou střechou a zdobným štítem byla celkově rekonstruována a modernizována, provedené úpravy spočívají především ve zkvalitnění vnitřního prostředí při zachování principu původní dispozice a rozšíření využitelných ploch. Dům je doplněn o výtah a nezbytné hygienické zázemí. Nejvýraznější změnu představuje loftový byt přes dvě podlaží, který je prosvětlen nově vloženou skleněnou stěnou doplněnou šikmými lamelami v původní rovině střechy, jenž svým moderním pojetím přispívá k oživení celého domu i náměstí.

Stavba je kulturní nadstavbou provozu tiskárny, pokračováním původního konceptu z roku 2001. Z pohledu urbanistických vztahů a vnitřního městského prostoru zklidňuje a sceluje dříve rozdrobenou uliční frontu, integruje objekt trafostanice do objemu a fasády stávající tiskárny. Kulturní funkce přístupná veřejnosti se prezentuje otevřenou konzolou do ulice, kde se logicky propojuje s veřejným prostorem. Uzavřenost původní stavby tiskárny s výrobou směrem do ulice je vyvážena otevřeným transparentním objemem. Architektura původní budovy i nové dostavby se nevztahuje k obytným fasádám okolí, nemaskuje se. Je jiná, plní jinou funkci směrem k městu i místu. Dělá ho bohatším, různorodějším, živějším.