Člověk v důsledku využívání krajiny mění její charakter. Obnova krajiny je proces zdlouhavý a nákladný, vyžaduje zapojení řady odborných profesí, jejichž názory se nezřídka různí. Na jedné straně stojí zastánci biotechnických forem rekultivací, na druhé straně obhájci přirozených, přírodě blízkých postupů. A jak může do celého procesu přispět architekt?

Možná více u našich sousedů za hranicemi nežli u nás je vidět, že někteří lidé již netouží pouze po rodinném domě se zahradou za plotem. Nechtějí se uzavírat jen do svého světa, odděleni ve svém majetku se svými starostmi, ale touží se o věci dělit, sdílet a společně prožívat určité momenty života, přesto s možností zachovat si své soukromí. Chtějí žít ve městě, v centru dění, ale po svém. Minimálně tak šetří ve městě místo a snaží se s architekty co nejvíce vytěžit potenciál dané parcely, aby i v čase bylo možné reagovat na změnu situace. Sami sobě jsme položili řadu otázek, na které bychom rádi znali odpovědi.

Kamenný dům v osadě v Chaloupkách z počátku 19. století byl vystavěn na typickém obdélném půdoryse, se středovou osou a dvěma světnicemi. Přestavba, jež vznikla jako diplomní projekt paralelně s projektem čajového domku v zahradě, zachovává původní charakter domu. Nová hmota prochází skrz střed starého domu a doslova do něj proráží světlo. Křížové spojení dvou tvarově podobných, avšak materiálově zcela odlišných domů tvoří harmonicky kontrastní celek, který je umocněn konceptem prostorového uspořádání a řadou detailů, jež prostupují jako malá překvapení celým domem.

Informační revoluce, globální i lokální zároveň, rozpíná fyzické životní prostředí do těkavých virtuálních sfér. Možnosti nového technologického rozhraní se prolínají se soudobými sociálními, ekologickými a ekonomickými požadavky a společně přesahují úzké pojetí architektury jako stavitelského umění. Architektura se stává médiem vznikajících situací, generuje, zpracovává a přenáší čím dál objemnější balík dat.

Drobná stavba na zahradě Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, postavená koncem padesátých let v akci Z pro potřeby výstav klatovských karafiátů, dlouhá léta sloužila jako depozitář a dílny. Citlivá proměna v moderní výstavní pavilon je založena na očištění přidaných historických vrstev a zazdění původních otvorů včetně centrálního vstupu, čímž vynikla architektonicky čistá forma stavby ve tvaru písmene U. Nové otvory byly prolomeny v obou štítech; asymetricky umístěný vstup nechává expozici nerušeně plynout prostorem pavilonu, velké okno v protilehlém štítu poskytuje velkorysý průhled do zahrady. Třetím zásahem je probourání velkého kruhového světlíku ve středu pavilonu, který zajišťuje rozptýlené horní osvětlení. Zvolený geometrický koncept doplňuje a rozvíjí organicky tvarovaná zahrada s ostrovy travin a sezením.